Michaela Landová z blogu Víkendové pečení zpět

Vánoce se pomalu blíží a já už dostávám chuť na maminčinu domácí vánočku. Takže abych si to čekání trochu zkrátila a zpříjemnila, upekla jsem si tento tvarohový cop. Vánočku mi připomíná nejen vzhledem, ale trochu i chutí. Kynuté těsto je takové tužší a hutnější, tedy přesně takové, jaké mám na vánočce ráda. 

Tvarohu je tam podstatně méně, než jsem zvyklá dávat třeba do koláčů, ale v tomto případě to vůbec nevadí. I to "málo" stačí, aby těsto zůstalo krásně vláčné. Určitě ale použijte tvaroh v kostce, nikoliv ten vaničkový. Náplň musí být hustá, aby vám při rozkrojení a motání těsta nevytekla ven. 

Tak jsem tu opět s dýní a slibovaným receptem na dýňové mini cheesecakes, v tomto případě ještě "vytuněné" slaným karamelem. Opět jedna vydařená kombinace, která se nejen barvou, ale i chutí hodí k současnému podzimnímu období. Teď už jen uvařit dobrou kávu nebo čaj a skvělý chuťový zážitek je zaručen.

Stejně jako u dýňových muffinů i tady budete potřebovat dýňové pyré. Můžete ho připravit v troubě, stačí dýni rozkrojit na polovinu, vydlabat semínka a při teplotě 180 stupňů upéct do měkka. Teplou dýni pak rozmixujte (bez slupky) na jemné pyré. Nespotřebované pyré můžete krátce uchovat v lednici nebo zamrazit. 

Po čase tu mám pro vás zase jeden bezlepkový recept. Jak už je z názvu patrné, hlavní roli v něm hraje čokoláda. Ovšem na rozdíl od většiny ostatních receptů se do těsta přidává nastrouhaná, nikoliv rozpuštěná. Kromě čokolády je v koláči velké množství mandlí a ořechů, které víceméně nahrazují klasickou pšeničnou mouku. Koláč je krásně vláčný s plnou čokoládovou chutí.

Jako dítě jsem měla moc ráda třené linecké banánky plněné marmeládou a máčené v čokoládě. Většinou se u nás doma kupovalo takové to větší balení, kde jich bylo několik a já si vždy vybírala kousek, který byl nejvíce namočený do čokolády. Nedávno jsem měla možnost po letech kupovaný banánek zase ochutnat a řeknu vám, byl to hnus. 

Takže abych si chuť trochu napravila, upekla jsem si "banánky" vlastní. Nejsou to sice banánky, ale kolečka a na rozdíl od většiny receptů obsahují jen bílky, nikoliv žloutky či celá vejce. Přesto jsou skvělá. Samozřejmě za předpokladu, že je slepíte dobrou marmeládou a namočíte do čokolády, nikoliv do tukové polevy, která se jako čokoláda jenom tváří.

Rychlé a jednoduché na přípravu a tak efektní na pohled. Co říkáte? Přitom stačí jen "buchtu" nakrájet na stejně velké kousky a trochu nazdobit krémem. Jak jednoduché. A to ještě nemluvím o chuti (maracuja je vážně famózní) a o faktu, že jsou dortíky zcela bez mouky, takže vhodné i pro celiaky. Malou nevýhodou je jen velká křehkost a drobivost, ale to je u většiny bezlepkových těst běžné.  

Maracuja je nakyslá, takže skvěle doplňuje sladké makové těsto. Pyré koupíte na cukrářských eshopech nebo v Makru. Nicméně pokud se vám maracuja moc nezdá myslím, že by se dala lehce nahradit třeba malinou nebo lesním ovocem. Barevně to bude možná ještě lepší, protože krém bude hezky do růžova či fialova. 

Kdo by neznal Míša řezy? Řekla bych, že je to jeden z mála dezertů, který se peče už dlouhá léta, nezapomíná se na něj a je oblíbený u dětí i dospělých. Za mě je kombinace kakaového korpusu, tvarohu a čokolády prostě dokonalá. Taky proto najdete Míša řezy u mě na blogu hned v několika obměnách a dnes k nim přidávám další.

Ta dnešní varianta se asi nejvíce blíží originálu. Ale nebyla bych to já, abych si to zase neudělala trochu po svém :) Místo jedné vrstvu krému a jednoho piškotu jsem udělala dvě slabší nad sebou. Chuťově se to tak zásadně neliší, ale vzhledově už se může hrdě zařadit mezi luxusnější dezerty.

Tak tohle je buchta mého dětství. Určitě ji většina z vás bude znát, ale přesto mi to nedá a o recept se s vámi podělím. Podobně jako třeba hraběnčiny řezy se u nás doma pekla poměrně často. A jak už to tak bývá, s příchodem internetu a mraky nových receptů se na ni tak trochu zapomnělo. Přitom je rychlá, jednoduchá a moc dobrá.

Recept jsem více méně zachovala, jen jsem heru nahradila máslem, bílý cukr třtinovým a část polohrubé mouky celozrnnou. No a nebyla bych to já, abych nepřihodila trochu ořechů. Ty můžete ale bez obav vynechat. Kokos na posypání doporučuji jemně strouhaný, já měla celkem hrubý a než jsem donesla sousto do "huby", většina mi opadala.

Koláč jsem upekla netradičně do kulaté formy, doma jsme ho totiž vždycky pekly do pekáčku, a jen z poloviční dávky. Klidně si ale dávku zdvojnásobte. 

Když už jsem se v předchozím příspěvku na bábovku zmínila o tiramisu, tak proč se do něj rovnou nepustit. Moc často ho nepřipravuji a zatím jsem se vždy vyhýbala receptům z čerstvých vajec. Jako spousta dalších jsem je nahrazovala ušlehanou smetanou. To byla ale velká chyba. Italové vědí, proč tam ta vajíčka dávají a já už to dnes vím také.

Mascarpone má po přidání našlehaných vajíček úplně jinou chuť i konzistenci než se smetanou. Je mnohem jemnější, krásně nadýchané a lehké. A teď mám na mysli především ve smyslu sytosti. Sama jsem snědla dvě pořádné porce a vůbec jsem nebyla "zaplácnutá", přeslazená ani přejedená. Prostě dezert lehký jak peříčko. 

Receptů jsem si samozřejmě prošla několik, někdo dává jen žloutky, někdo celá vejce. Okoukla jsem i recept, který má na svém webu Emanuele Ridi. Dnes už chápu je slova, že tiramisu pro čtyři osoby sní lehce sám. Nakonec jsem si ale udělala svou vlastní variantu. 

A protože mi ta čerstvá vajíčka pořád vrtala hlavou, rozhodla jsem se je nakonec trochu "uvařit" zašleháním cukrového rozvaru. Výhody to má hned dvě, jednak jsou vejce částečně tepelně upravená a zároveň se cukr dobře rozpustí. Nicméně pokud se vajec nebojíte, klidně si vyšlehejte jen žloutky s cukrem, z bílků připravte sníh a vše opatrně spojte s mascarpone. 

Mascarpone u nás v posledních letech hodně zdomácnělo, některé dezerty už si bez něj ani neumím představit. A to teď nemám vůbec na mysli tiramisu. Já osobně ho mám radši za studena, ať už v podobě krému, nadýchané pěny nebo v nepečeném cheesecaku. Tentokrát jsem udělala výjimku a zkusila ho pěkně "za tepla", překvapivě v bábovce. 

Bábovka je díky mascarpone krásně jemná a vláčná, získala si mě na první kousnutí. A to nejsem zrovna bábovkový typ. V krku se vám určitě nezadrhne a skvěle bude chutnat i další dny. Myslím, že by šla snadno připravit i jako mramorová. Tak co, zkusíte taky šoupnout mascarpone do bábovky? 

Nenechte se zmást velikostí bábovky na fotografiích, připravila jsem ji totiž na zkoušku jen z poloviční dávky a je opravdu hodně malá. 

Poslední dobou jsem se zase trochu vrhla na pečení makronek a celkem drasticky mi tak stoupla spotřeba bílků. Jenže co s těmi zbylými žloutky? Bílky mrazím bez problémů, ale u žloutků s tím moc spokojená nejsem. Tak jsem se rozhodla zkusit tyhle žloutkové piškoty podle receptu Pavlíny Berzsiové.

Zpočátku jsem si možná, jako teď Vy říkala, piškoty? Pytlík piškotů koupím za pár korun v obchodě, tak proč se s nimi dělat doma. Navíc piškoty ani nejím, snad jen v případě nějakých žaludečních nevolností. Nicméně mi to nedalo, bylo mi líto žloutky vyhodit, tak jsem to zkusila. A musím říct, že mě už dlouho nic tak příjemně nepřekvapilo.

Na první pohled možná vypadají jako obyčejné piškoty, ale chutí jsou rozhodně někde jinde. Jsou jemné, vláčné, měkké ... vyniká chuť másla. Za mě jednoznačně palec nahoru. Chutnají skvěle samotné i slepené oblíbeným krémem či marmeládou. Myslím, že se budou perfektně hodit třeba pod likérové špičky nebo vánoční vosí hnízda. 

Před pár lety byly tyhle řezy hitem a pekly se snad v každé domácnosti. Dokonce se jim přezdívalo "nebe v hubě". Ani u nás doma jsme nebyli výjimkou a pekli je několikrát. Jenže pak se recept založil někam dospodu a na řezy se pod návalem dalších dobrot tak nějak zapomnělo. A to je velká škoda, protože jsou vynikající.

Chuťově trochu připomínají medovník a tak nějak se hodí do současného podzimního  počasí. Nejlepší jsou několik dní po upečení, kdy se krásně rozleží a zvláční. Proto je dobré, připravit je s dostatečným předstihem, pak někam dobře schovat a vytáhnout až těsně před servírováním. 

Původní recept na těsto jsem nechala téměř beze změny, ale krém jsem prostě změnit musela.  Moučná kaše jako základ krému mi prostě nějak nesedí, takže jsem vsadila na "oblíbený" puding. Je pravda, že to není nic originálního, ale s přidáním vanilky a pořádnou dávkou rumu chutnal i mě.

Řezy připravte alespoň 1-2 předem, aby se hezky rozležely a těsto zvláčnělo. 

Slaný koláč peču celkem často a pokaždé se snažím trochu pozměnit náplň. Někdy je to ve stylu "co dům dal", jindy cíleně vymýšlím různé sezónní kombinace. Tahle dýňová je myslím dost povedená. Testovala jsem ji několikrát nejen na rodině, ale i příležitostných návštěvách, tak třeba zaujme i vás a rozšíříte si tak portfolio dýňových receptů.

Koláč můžete servírovat hned po upečení, samozřejmě nechte trochu vychladnout, abyste si nespálili pusu, ale báječně chutná i studený další dny. Případně ho stačí jen trochu nahřát v mikrovlnce a máte skvělý oběd do práce nebo rychlou večeři. Na receptu je skvělé, že se těsto nemusí předpékat, peče se zároveň s náplní.

Pokud jde o moučníky či dezerty s jablky, tak štrúdl u mě jednoznačně vede. Jsem schopná sama za odpoledne "sežrat" celou nohavici. Ale nezapomenete na štrúdl z kupovaného listového těsta, ten by u mě neobstál. Mám ráda těsta tenká, křupavá, vonící po másle, zkrátka něco na způsob taženého. A tento je přesně takový.

Příprava těsta není nijak náročná, hezky se s ním pracuje, netrhá se a jde rozválet pěkně do tenka. Jen se musí připravit pár hodin předem, aby dostatečně ztuhlo. Mimochodem, víte, že první recept, který jsem před lety zveřejnila na svém blogu, byl právě na jablečný závin.

Jablka jsem nastrouhala na hrubo, přestože se uvádí, že na kousky je to prý lepší. Měla jsem dostatečně sladká, takže další cukr nebyl potřeba. Posypala jsem jen skořicí a přidala trochu rozinek, jak jinak než máčených v rumu. Výjimečně jsem vynechala ořechy.

Přestože mám čokoládu moc ráda, tak brownies mě nikdy nelákalo. Většina těch, co jsem ochutnala, bylo buď hodně hutných, tuhých nebo lepivých. Ať už jsem si je dala někde v kavárně nebo zkoušela péct doma. Možná to bude tím, že jsem dosud nenarazila na ten správný recept.

Tyto brownies jsou krásně nadýchané, měkké a vláčné, zároveň ale i pořádně čokoládové. Čokolády je tam celkem slušná dávka. Část je rozpuštěná a zamíchaná do těsta, zbytek pak v podobě peciček. Chuť čokolády ještě zvýrazňuje špetka kávy. 

Příprava je jednoduchá a servírovat můžeme chvilku po upečení. Jako obvykle jsem pekla jen z menší dávky, takže pokud je pro vás 9 kousků málo, klidně si upečte z dvojité. Servírovat můžete s vanilkovou zmrzlinou, ovocným přelivem, šlehačkou nebo prostě jen tak s dobrou kávou.

Také občas váháte, zda si upéct koláč tvarohový nebo makový? Teď už nemusíte a můžete si upéct oba najednou a v jednom. Na fotce možná trochu vypadá jako levandulový, ale ta je tam jen na ozdobu. Koláč se mi nezdál na oko moc pěkný, tak jsem ho tou levandulí chtěla vylepšit. Každopádně náplň je opravdu tvarohová s mákem. 

Musím říct, že jsem byla sama zvědavá, jak koláč bude chutnat a velmi příjemně mě překvapil. Jemný, vláčný, skoro jako cheesecake. Přestože tam máku není mnoho, jeho chuť je určitě znát. Dokonce mě napadlo, že by se tam chuťově hodila ještě povidla. Mák je samozřejmě mletý, ale jsou i recepty, kde se přidává nemletý a v koláči pak pěkně křupe. 

Křehké těsto na koláč jsem předpekla a teprve pak přidala náplň a dopekla. Doufám, že vás neodradí předpékání s fazolemi, ale výsledek mi přijde lepší. Těsto zůstane hezky na místě, nesklouzne po krajích a je pěkně hladké. Podobně jako u cheesecaku jsem pekla koláč pár minut při vyšší teplotě a dopékala při nižší. Trochu jsem šetřila cukrem, takže pokud se vám zdá náplň málo sladká, klidně si cukr přidejte.

Takže sladkého už bylo dost, ode dneška jedu ve slaném. Co vy na to? Ne, nebojte, jen vám jedním slaným receptem trochu zpestřím nabídku. Je pravda, že mám sladkého občas až nad hlavu a toužím se zakousnout do něčeho slaného, ale příprava sladkého u mě pořád vítězí.

Ony vlastně i tyhle rohlíčky vycházejí ze sladkého receptu. Jen jsem si ho trochu upravila a naplnila šunkou a sýrem. Ráda připravuji i slané občerstvení a chtěla jsem něco jiného než oblíbený quiche nebo listové těsto. A protože jsem našla zalíbení v kynutém, volba byla jasná.

Rohlíčky si můžete naplnit dle chuti, přidat oblíbené koření nebo bylinky. Můžete udělat čistě sýrové nebo nakombinovat se šunkou či slaninou. Kynuté těsto se nenechává kynout, takže rohlíčky jsou i rychle hotové. Skvěle chutnají teplé hned po upečení, ale i později, když vychladnou. 

Koláče se u nás pečou různé - tvarohové, makové, ořechové... tento je mandlový a pochází z Anglie. V originále se jmenuje "bakewell tart", což mě v první chvíli vedlo k mylné domněnce, že to snad znamená "dobře upečený koláč". Nicméně pak jsem se dočetla, že je Bakewell malé městečko v Anglii a název pochází odsud. 

Koláč pro mě není žádnou novinkou, respektive jeho mandlová náplň zvaná "frangipane". Je to směs jemně mletých mandlí, másla, cukru a vajec. Na blogu ji najdete v Mandlovém koláči s hruškami. Kromě mandlové náplně je v tomto koláči ještě marmeláda, čímž trochu připomíná linecký koláč. 

Marmeládu doporučuji volit pikantnější, já jsem nakombinovala červený rybíz, maliny a višně. Na koláči je sympatické, že se peče najednou, křehké těsto není třeba předpékat. Koláč je díky mandlové náplni krásně jemný, vláčný a měkký hned po upečení. Nicméně jako většina křehkých koláčů, vydrží několik dní. 

Pokud trošku sledujete trendy ve sladkém světě, určitě jste v poslední době zaregistrovali dorty ve tvaru číslic nebo písmen. Jsou tvořeny z křehkého těsta a obvykle plněné jen lehkým smetanovým krémem. Nahoře jsou pak nádherně zdobené čerstvým ovocem, květinami a spoustou dalších drobností. Mě osobně tyhle dorty svým vzhledem nadchly a tak jsem si jeden zkusila.

I když musím přiznat, že jsem byla trochu skeptická, pokud jde o chuť dortu. Nějak jsem si nedokázala to křehké těsto ve spojení se šlehačkou představit. Také jsem se obávala, jestli nebude dort tvrdý a zda půjde krájet. No a jak jinak to zjistit, než ho upéct. 

Výsledek mě příjemně překvapil. Těsto do druhého ne krásně změklo, takže se dalo dobře krájet, zároveň si ale zachovalo svůj tvar a nerozmáčelo se. Šlehačku jsem téměř nesladila, takže příjemně doplnila sladké linecké těsto. Jahody sice teď ještě nejsou perfektní, ale chuť dortu určitě zvýraznily.

Použít můžete samozřejmě i jiné druhy ovoce, skvělé budou maliny, borůvky či ostružiny, případně kombinace více druhů. Myslím, že by se do dortu hodil i citronový krém (lemon curd) nebo slaný karamel. Samozřejmě jen z části, třeba jako vnitřní náplň. Zajímavě vypadá i kakaová varianta plněná čokoládovým krémem. Troufám si říct, že se do ní časem také pustím.

Na zdobení můžete použít i čerstvé květiny, různé bonbony, sušenky nebo domácí pusinky či makronky. Fantazii se meze nekladou. Já jsem dort zdobila až pár hodin před servírováním, měla jsem obavu, aby květiny příliš neovadly a pusinky se nerozmáčely. Každopádně dort je potřeba naplnit den předem, aby se rozležel a zvláčněl.

Kdo by neznal Míša řezy? Kakaový piškot, tvarohový krém a čokoládová poleva. Sama je mám moc ráda a tak jsem pořád přemýšlela, jak je udělat trochu jinak. No, a protože mám sklony k mini dezertům, výsledkem jsou tyhle cupcakes. Těsto je ultra mega čokoládové a krém krásně nadýchaný a jemný. Ozdobit můžete klasicky čokoládovou polevou nebo třeba čerstvým ovocem. 

Na krém jsem použila měkký tvaroh ve vaničce, který jsem nechala přes noc vykapat, abychom ho zbavila nadbytečné tekutiny. Dobře se na to hodí velký kapesník, ale můžete použít i kávový filtr. Máslo v krému jsem nahradila vyšlehanou šlehačkou a božský krém byl na světě. Měla jsem se co držet, abych ho nesnědla jen tak, samotný.

Také máte rádi sladké snídaně? Nebo si dopřejete kousek sladkého spíš k odpolední kávě? Já můžu oboje. Ke snídani mám ráda "kus buchty", odpoledne nepohrdnu nějakým dortíkem. Ať už to máte jakkoliv, tahle bábovka se hodí pro obě možnosti. Je krásně vláčná, voňavá a plná ořechů. 

S přípravou potěším i ty lenivější pekařky, které neradi oddělují bílky od žloutků. Vejce se šlehají celá a postupně se přidává vše do jedné mísy. Přestože se většina lidí neumí představit bábovku bez másla, já radši používám olej. Bábovka je s ním dle mého názoru více nadýchaná a jemná.

Tentokrát jsem těsto rozdělila do několika menších "báboviček", které jsem si před časem pořídila a ještě nebyl čas je vyzkoušet. Klidně ale použijte klasickou formu na bábovku nebo chlebíček.

Cheesecake může mít mnoho podob, ať už je pečený či nepečený, klasický velký nebo ve formě mini dortíků. Asi nejčastěji se připravuje se sušenkovou krustou, ale jako základ může sloužit i křehké či jiné těsto. Já ho tentokrát zkusila upéct v tartaletkách. Takže varianta mini s křehkým těstem. 

Výsledek mě velmi příjemně překvapil, protože tartaletky zůstaly pevné, ale zároveň měkké a vláčné. Nejdříve jsem upekla samostatné tartaletky, teprve pak přidala sýrovou náplň a dopekla. Chuťově jsou velmi povedené, lehce nakyslé maliny se skvěle doplňují se sýrem i kakaovým těstem.

Než jsem začala psát tento příspěvek, měla jsem velké dilema. Mám napsat "pudinkové šneky" nebo "pudinkoví šneci"? Na internetu kolují obě verze, z mého pohledu je správně ta druhá, i když zní trochu divně. Na druhou stranu je to asi úplně jedno, protože každý ví, o jaké dobrotě je řeč.

Šneci, alespoň ti moji, jsou z kynutého těsta, plněné vanilkovým pudinkem a rozinkami. Pro někoho neskutečná dobrota, pro mě tak trochu utrpení, protože nesnáším pudink. Na můj názor ale nehleďte, je to skvělá obměna typických náplní do kynutého těsta. Příprava není složitá, a když odečtu dobu kynutí, máte za "chvilku" voňavou dobrotu na stole. 

Jak už je z názvu patrné, hlavní roli v tomto zákusku hraje čokoláda a mandle. S trochou nadsázky by se dalo říct, že moc dalších věcí k jejich přípravě ani potřebovat nebudete. Překvapivě není uvnitř žádný krém, jen trochu šlehačky nahoře na ozdobu. Přesto jsou dortíky krásně vláčné a úžasně dobré.

Dortík tvoří čokoládový korpus, připravený téměř bez mouky. Po upečení není vzhledově sice nic moc, ale svojí chutí vám to určitě vynahradí. Dortíky jsou polité směsí mléčné a hořké čokolády, do které jsou přimíchané kousky mandlí. Díky polevě je dortík pevný a při kousnutí hezky křupe. Uvnitř je ale krásně vláčný a měkký. Také už se vám sbíhají sliny?

Určitě si říkáte, že jsem jako pejsek s kočičkou co pekly dort a nacpaly do něj vše, co jim přišlo pod ruku. No, trochu pravdy na tom bude. Musím uznat, že kombinace máku, višní a cuket není zrovna obvyklá, jene tenhle chlebíček mě být původně úplně jiný. Základem všeho byla samozřejmě cuketa, kterých má většina z nás tak nějak nadbytek, a pořád vymýšlíme, co z nich připravit nového.

Takže, původně jsem chtěla upéct ořechový chlebíček s cuketou. Pak jsem si ale uvědomila, že ořechy používám ve svých receptech dost často, zvlášť v poslední době, a rozhodla se pro mák. Cuketa ho hezky zvláční, a když ji oloupete a nepřiznáte, nikdo to nepozná. A aby to nebyl jen obyčejný makový chlebíček, chtěla jsem ho nějak vylepšit. Jaká náhoda, že v lednici byla načatá sklenice s višňovým kompotem.

Chlebíček je díky cuketě krásně vláčný s plnou makovou chutí. Višně jsou lehce nakyslé a příjemně chlebíček osvěží. Chuťově by se hodily třeba i meruňky nebo švestky. Rozhodně nemusíte mít strach, špatně jako pejskovi s kočičkou vám po něm určitě nebude.

Přestože u mě doma jednoznačně vedou ořechy vlašské, občas neodolám a koupím sáček pekanových. Z mého pohledu se chutí ale až tak zásadně neliší. Jsou jen trochu jemnější, měkčí a možná i tučnější. Dobře ladí s javorovým sirupem nebo třtinovým cukrem. Já jsem je použila jako náplň do křehkých košíčků a je to vážně dobrota. 

Košíčky jsou rychlé a jednoduché na přípravu, stačit vám na ně bude jen pár surovin. Těsto na košíčky je zcela bez cukru a není třeba ho předpékat, vše se peče najednou i s náplní. Košíčky jsou krásně křehké, zároveň ale měkké. Díky mini velikosti jsou to takové jednohubky přímo k nakousnutí.

Receptů na jablečné koláče není nikdy dost. Tenhle mě zaujal svou jednoduchostí, nejen pokud jde o přípravu, ale i výčtem potřebných surovin. K mému překvapení se tam nedává ani skořice, tak typická právě pro jablka. Přesto je koláč luxusní záležitost. 

Recept na koláč pochází ze Švédska, kde se jmenuje Äppelkaka. Obvykle se servíruje s vanilkovou zmrzlinou, která mě osobně na koláči vůbec nechyběla. Koláč je skvělý samotný, ještě vlažný. V den upečení je krásně křehký  těsto křupavé, druhý den pak hezky zvláční. Těsto je celkem sladké, takže doporučuji vybírat kyselejší jablka. 

Stálo mě to trochu sebezapření, ale udržela jsem se a do koláče opravdu nepřidala nic navíc. Obvykle totiž k jablkům přidává ořechy, rozinky a samozřejmě skořici. Ale opět se ukázalo, že v jednoduchosti je krása, v tomto případě chuť.

Medovník je asi jediný dort, který jsem v posledních letech kupovala. Já sama ho moc nemusím, ale je to oblíbený dort, mé dcery už řadu let. Kdysi jsem ho zkoušela upéct, ale výsledek mě příliš neoslovil, takže jsem neměla potřebu ho opakovat. Tenhle recept je ale něco jiného. Doporučila mi ho čtenářka Nikol a já ji za tento tip děkuji. 

Nechci tady spekulovat, zda je lepší nebo horší, než ten kupovaný, z mého pohledu vše domácí je lepší a tato verze medovníku je skvělá. Je sice pravda, že ho dcera po prvním soustu přejmenovala na "rumovník", ale mě osobně nadchl. Možná to bude právě tím rumem.

Příprava se dá zvládnout během jednoho dne, ale můžete si ji i rozložit. Já jsem si jeden večer upekla placky a druhý den promazala a dokončila. Důležité je dort pořádně zvlhčit rumovým sirupem a nechat ho dostatečně rozležet. Řekla bych, že čím déle, tím lépe. Rumu je tam opravdu hodně, i když časem intenzita určitě slábne. Nicméně nechám na vás, zda si jeho množství upravíte. 

Bohužel jsem nestihla fotit během přípravy dortu, ale ZDE si můžeme pustit video přímo od autorky receptu. Recept jsem převzala jen s malými úpravami cukru a medu. 

Z níže uvedeného receptu připravíte medovník o průměru 22 - 23 cm.

Na loupáčky jsem měla zálusk už delší dobu. Asi jak člověk stárne, občas si vzpomene na něco z dětství a má potřebu si to připomenout. Přestože se u nás doma hodně peklo, tak klasické loupáčky se vždycky kupoval. Nejradši jsem je měla s hrnkem kakaa a bylo jedno, jestli bylo teplé nebo studené.

Tentokrát jsem si je upekla sama a snědla jsem pár kousků ještě vlažných i bez kakaa, není prostě nad čerstvě upečené. Nutno podotknout, že jsem pekla opravdu malé kousky, nerada bych vypadala jako Otesánek. Každopádně loupáčky jsou krásně nadýchané, měkké a voňavé. Maková zrnka příjemně křupou. 

Receptů jsem prošla jako obvykle několik, nejvíce mě zajal tento. Našla jsem ho na blogu korenizivota.com, ale podle autorky blogu jde o recept z kuchařky Romana Vaňka. V porovnání s jinými kynutými těsty bylo pro mě trochu neobvyklé smíchat droždí s medem a tím vynechat klasický kvásek. No a samozřejmě použití sádla, které jsem myslím do kynutého těsta použila poprvé. 

Recept je opět na malé množství (nejsme přeci Otesánci), ale klidně si ho připravte z dvojité dávky. V tom případě použijte do těsta místo dvou žloutků celé vejce.

Opět jsem koupila v rámci italského týdne v Lidlu kelímek ricotty a opět jsem pak doma přemýšlela, co s ní udělám. Původně jsem měla zálusk na domácí noky, ale nakonec jsem ji použila do cheesecaku. Už dlouho jsem chtěla vyzkoušet, co s ním ricotta "udělá".

Ricotta má jemnou smetanovou chuť, jen není příliš výrazná. Konzistencí trochu připomíná tvaroh, ale chybí jí jeho typická kyselost. Upřímně, nedokážu chuť dost dobře k ničemu přirovnat. Prostě ji musíte ochutnat. V cheesecaku ale obstála dobře. 

Ricottu jsem do náplně namíchala se sýrem, takže na chuti nebyl rozdíl proti celosýrovému koláči téměř znát. Jen mi přišlo, že jsou dortíky takové mokřejší, šťavnatější... řekla bych, že je to dáno menším podílem tuku v ricottě.

Místo sušenkové krusty jsem dala sušenky Neo (Oreo), celé i s náplní. Jsou sice trochu menší, než je dno košíčku, ale vůbec to nevadilo. Navíc to bylo příjemné překvapení při rozkrojení dortíku. Na vršek dortíčku jsem přidala ještě lžičku ovocného pyré, nejen pro chuť, ale i pro oko. Jaké ale bylo moje zklamání, když se po upečení krásně červené pyré zabarvilo do hněda. Nevím, zda to bylo druhem ovoce, použila jsem pyré z hroznového vína. Každopádně na chuti to dortíkům neubralo.

Další povedená obměna mého oblíbeného pařížského dortu. Možná není roláda na první pohled tak atraktivní jako dort, ale chuťově určitě nezůstává pozadu. V porovnání s dortem je rychlejší a jednodušší na přípravu, servírovat můžete už pár hodin po "zatočení". A pokud je na vás roláda příliš "čokoládová", můžete přizdobit ušlehanou šlehačkou.

Nemusíte se bát, že vám roláda popraská. Tato se stáčí za studena, po upečení ji jen překlopíte na pocukrovanou utěrku a necháte vychladnout. Potřete krémem a teprve pak zatočíte. Den předem je potřeba připravit pařížskou šlehačku, aby se stihla pěkně vychladit a následně šla dobře vyšlehat.

Začátkem září jsem byla na dovolené, kde jsem si trhala čerstvé fíky přímo ze stromu. Takže když se objevily u nás v obchodě, neodolala jsem a pár jich koupila. Je pravda, že tady nejsou tak šťavnaté a sladké, ale v koláči to zas tak velký rozdíl není. Fíkům totiž tepelná úprava svědčí, krásně se rozvoní a zesládnou.

Fíky se sýrovou náplní dobře ladí a na koláči hezky vypadají. Sýrová vrstva není tak vysoká jako u klasického cheesecaku, je to tedy spíše koláč se sýrovou náplní. Krustu jsem tentokrát připravila z mouky, cukru a másla, vše se jednoduše zpracuje do drobenky a vmáčkne do formy. Je možná trochu křupavější, ale hezky drží tvar, nepropustí tuk a nerozmáčí se. 

Zatím co já dávám přednost borůvkám na kynutém koláči, moje dcera má radši borůvky v lehkém smetanovém krému. Původní požadavek byl sice na borůvkové cupcakes, ale protože ty už na blogu mám, zkusila jsem zas něco nového. Inspirací mi byly vanilkové řezy s malinami, které měly velký úspěch nejen u nás doma.

Řezy jsou kombinací měkkého piškotového plátu a lehkého smetanového krému s borůvkami. Nenechte se zmást kanadskými borůvkami nahoře na dortíku, je to jen dekorace. Do řezů jsem použila naše české lesní borůvky. Ještě bych mohla dodat, poctivě nasbírané, ale nebyla by to pravda.

K přípravě budete potřebovat ráfek nebo formu vhodné velikosti, ve které řez sestavíte. Do krému se totiž přidává želatina a před ztuhnutím je poměrně tekutý.

Z níže uvedeného receptu připravíte 15-18 kousků, samozřejmě v závislosti na jejich velikosti. 

Bezlepkový korpus peču pravidelně a recept na blogu se těší velké oblibě. Takže jsem si řekla, že zkusím připravit i bezlepkové cupcakes. V mém podání jsou to tedy spíše cupcakes bez mouky, protože stejně jako u korpusu i tady jsem nahradila klasickou mouku mletými mandlemi. 

Těsto i výsledné dortíky jsou samozřejmě trochu jiné, než z klasické mouky. Těsto je řidší a při pečení tolik nevyběhne do výšky. Nicméně chuťově jsou moc dobré. Doplnila jsem je krémem ze zakysané smetany ochuceným špetkou skořice, který kakaové těsto příjemně doplňuje.

Možná není "mrkvový" ten správný název, výstižnější by asi bylo "cheesecake na mrkvovém korpusu", ale to zní zase divně. Každopádně, pokud máte rádi mrkvový dort a milujete klasický cheesecake, stejně jako já, tak v tomhle koláči najdete obojí. A věře mi, že chutná vážně skvěle.

Základem je mrkvový korpus, který nahrazuje klasickou sušenkovou vrstvu. Je to možná trochu pracnější, ale chuťově geniální. Po upečení se korpus nechá vychladnout ve formě, pak se na něj přidá sýrová vrstva a pokračuje se v pečení. Pár hodin chlazení a můžete servírovat.

Aby z nás doma nebyla rodina Otesánků, připravuji většinu dortů v menší formě, cca 18 cm. Pokud chcete cheesecake upéct větší, připravte ho z dvojité dávky a použijte formu cca 24 - 25 cm.

V lednici mi zbylo několik bílků a tak jsem přemýšlela, co s nimi. Jako první mě napadla bezé roláda. Ale protože recept na blogu už mám, zkusila jsem ji tentokrát v bezlepkové variantě. Mouku jsem nahradila mandlovou moukou, šlehačku vylepšila strouhanou čokoládou a luxusní dezert byl za "pár minut" na stole.

A když říkám pár minut, tak to myslím doslova. Příprava rolády zabere opravdu jen chvilku. Peče se velmi krátce, vychladne za pár minut a na rozležení jí stačí slabé dvě hodiny. Těsto je velmi tenké, jemně ořechové, se spoustou šlehačky. Věřte mi, že u jednoho kousku nezůstanete. 

Jako milovník burákového másla jsem se na tenhle cheesecake chystala už dlouho. Respektive na jeho pečenou variantu. Vůbec jsem si totiž nedokázala představit, jak bude burákové máslo ve spojení se sýrem chutnat. Teď už to vím, je to skvělá kombinace.

Cheesecake je krásně krémový, řekla bych ještě více, než klasický. Burákové máslo není v chuti dominantní, naopak jen lehce decentní. A čokoládová poleva to hezky doplňuje. Pokud nejste vyloženě odpůrci buráků nebo alergici, doporučuji tuhle kombinaci vyzkoušet.

Recept jsem upravila jen na menší množství dortíků, podle velikosti košíčků připravíte 6 - 7 kousků. Jako u všech cheesecaků, i tady je důležité, aby všechny suroviny měly pokojovou teplotu. Vyndejte je tedy včas z lednice. 

Burákové máslo kupuji v Lidlu v rámci amerických týdnů. Obsahuje 95% arašídů a jen nepatrné množství cukru a soli, chuťově je velmi dobré. Použít můžete jemné i s kousky arašídů.

Nenechte se zmást velikostí koláče na fotografii, opravdu je hodně malý. Občas mě totiž trápí nedostatek strávníků a tak se snažím péct jen něco opravdu malého. Jako třeba tento čokoládový koláč. Je pravda, že z něj bez problému uděláte i čtyři porce nebo si ho můžete upéct z dvojité dávky. Ale pokud jste jen dva, máte na dvě odpoledne o zákusek postaráno.

Koláč je krásně vláčný, s plnou čokoládovou chutí. Je rychlý a jednoduchý na přípravu a servírovat ho můžete hned po vychladnutí. Vylepšit se dá kopečkem ušlehané šlehačky nebo třeba pikantní marmeládou. Skvěle chutná se šálkem dobré kávy nebo prostě jen tak. 

Podobný koláč si pamatuji z dětství. Pekli jsme ho doma do velkého plechu a těsto se na koláč strouhalo. Asi proto se mu říkalo "strouhaný". Recept určitě máme v nějaké kuchařce zapsaný, ale já se rozhodla udělat si ho po svém. No po pravdě, měla jsem na něj chuť teď hned a nechtělo se mi čekat, až pojedu k našim a pohrabu se ve starých receptech.

Na rozdíl od strouhání jsem vsadila na drobenkové těsto. Příprava je rychlá a jednoduchá. Protože jsem měla po ruce jen tvaroh v kostce, zjemnila jsem ho zakysanou smetanou. Koláč má intenzivní kakaovou chuť, není příliš sladký a hezky ladí s nakyslým tvarohem. Doporučuji upéct alespoň den předem, aby se krásně rozležel. Čím je starší, tím je totiž lepší a lepší.

Určitě mi dáte za pravdu, že jsou věnečky taková stálice mezi zákusky. Trochu jim sice šlapou na paty dnešní moderní dortíky, ale pořád je vídáme ve spoustě cukráren. No a pokud je zrovna v té Vaší oblíbené nemají a dostaly jste na ně chuť, tak si je upečte. I když to na první pohled nevypadá, není to zase tak složité.

Je to zmrzlina, není to zmrzlina? Sama jsem si musela přesnou definici semifredda vyhledat, takže pro ty z Vás, kteří o něm slyší poprvé, "semifreddo je mražený smetanový krém se sametovou strukturou, který se od zmrzliny liší vláčnější konzistencí". Je to taková polo-zmrzlina. I když chuť klasické zmrzliny nečekejte, definovala bych to spíše jako mraženou pěnu.

Semifreddo se připravuje obvykle z vajec, cukru a smetany s přidáním dalších přísad. U mě to jednoznačně vyhrála má oblíbená čokoláda. Na rozdíl od zmrzliny nepotřebujete k přípravě zmrzlinovač, vystačíte si pouze s ručním šlehačem. Semifreddo si můžete udělat do vetší formy a pak servírovat nakrájené na plátky nebo připravit do malých kelímků, ve kterých budete servírovat. 

Semifreddo je velmi jemné, chutí připomíná spíše čokoládovou pěnu. Poměrně dlouho drží svůj tvar i po vyndání z mrazáku. Skvěle se hodí jako sladká tečka po dobrém obědě nebo jen tak na odpolední mlsání. 

Už jsem skoro zapomněla, jak je tahle roláda úžasná. Lehká a nadýchaná, plná šlehačky a oříšků. Dříve zákusek, který jste koupili v každé cukrárně, dnes pro některé velká neznámá. A tak Vám ji trochu připomenu, protože kromě skvělé chuti, je i velice jednoduchá na přípravu.

Roláda se připravuje pouze z bílků, takže pokud se Vám jich doma několik nastřádalo, tímto způsobem je perfektně zužitkujete. Náplň je jen do tuha ušlehaná smetana s malým množstvím cukru. Doporučuji použít smetanu s vyšším obsahem tuku, která dobře drží i další den. Šlehačkové dezerty je totiž dobré spotřebovat do 24 hodin, kdy jsou nejlepší. 

Red velvet cupcakes jsou velmi oblíbené, a to nejen díky své červené barvě. Těsto je krásně vláčné a nadýchané a dobře ladí se sýrovo-smetanovým krémem, který je pro ně typický. Protože mám ale ráda změnu, zkusila jsem tentokrát krém trochu jiný, limetkový. Limetka má proti citronu jemnější chuť, krém je krásně svěží, jen lehce nakyslý. Prostě jarní dezert na chuť i na pohled. 

Jak už jsem psala mnohokrát, cupcakes jsou rychlé a jednoduché. Po upečení jim stačí jen pár minut na vychladnutí a už se můžou zdobit. Navíc máte rovnou připravené jednotlivé porce a nemusíte řešit, jestli náhodou někdo nedostal větší kousek.

Když jsem před dvěma lety zveřejnila recept na kremrole, jedna ze čtenářek mi napsala, že ze stejného těsta peče šátečky. Samozřejmě mi to nedalo a vyzkoušela jsem, i když trochu se zpožděním.  A protože šátečky na blogu už mám, sice z jiného těsta, tak jsem zkusila rohlíčky. A výsledek? Rychlé, jednoduché a mooooc dobré. 

Hned po upečení jsou rohlíčky krásně křehké, další dny pak jemné a vláčné. Naplnit si je můžete čímkoliv, já zvolila u nás oblíbenou klasiku tvaroh a mák. Na internetu koluje hodně podobných variant těsta, některé používají místo zakysané smetany šlehačku, jiné zase přidávají vejce. Každopádně s těstem se moc dobře pracuje, je pružné a nelepí. Neobsahuje cukr, takže by se dalo určitě použít i na slano. Možná zkusím příště.

Rohlíčky se připravuji stejným způsobem jako asi všem dobře známé Svatomartinské rohlíčky. Těsto rozválíte do kulaté placky a rozdělíte na osminy. Pokladete náplní a zatočíte do rohlíčku. Nicméně udělat si z těsta můžete klidně i výše zmíněné šátečky. 

Když se řekne vánoční cukroví, jako první se mi vybaví vanilkové rohlíčky. Nemůžu si pomoct, ale bez nich si Vánoce ani neumím představit. Receptů na ty "zaručeně nejlepší" rohlíčky je samozřejmě velká spousta a těžko soudit, který z nich je lepší. Já se dnes s Vámi podělím o náš rodinný recept. 

Je to asi nejlepší čokoládový dortík, který jsem kdy jedla. Je krásně měkký a nadýchaný, vláčný s plnou chutí čokolády. Upřímně mohu říct, že jsem vyzkoušela několik receptů na čokoládové dorty, ale tenhle je jednoznačně nejlepší. 

Základem je samozřejmě kvalitní hořká čokoláda, mleté loupané mandle a jen velmi malé množství mouky. Právě díky mandlím je dortík tak nadýchaný a vláčný. Chutná skvěle hned po upečení, ale i několik dní po něm. Upéct si ho můžete v chlebíčkové formě, ale i v klasické dortové. 

Tartaletky jsou malé košíčky z křehkého těsta, které můžete plnit dle libosti. Přestože jsem milovník čokolády, tak nejradši mám tartaletky plněné krémem a zdobené čerstvým ovocem. A protože je léto a venku řádí vysoké teploty, vybrala jsem lehký nadýchaný krém a doplnila asi nejoblíbenějším letním ovocem u nás, jahodami. 

Musím říct, že tyhle "vrstvené" dorty s lesklou polevou na povrchu mě doslova fascinují. Čím více vrstev, tím lépe a když jsou navíc barevně i chuťově odlišné, je to nádhera. Jsem ráda, že jsem si konečně našla čas a do jednoho takového jednoduššího se pustila. 

Nemám ráda čokoládu s ovocnou náplní ani příchutí a velmi vzácně přidávám ovoce do čokoládového dortu. Prostě mi to k sobě nějak nepasuje. Velkou výjimkou je banán v čokoládě s kopcem šlehačky a maliny. Těm jediným jsem udělila milost a dost často je používám jak k tmavé, tak i bílé čokoládě. 

Abych trochu vyrovnala poměr sladkých a slaných receptů, mám pro Vás dnes tenhle úžasný quiche. Obecně mám slané koláče moc ráda, jsou dobré teplé i studené a hodí se k večeři nebo jako rychlý oběd do práce. Navíc můžete skvěle zužitkovat zbytky uzeniny, sýra nebo zeleniny v lednici. Receptů na těsto je určitě hodně, ale tohle je po upečení krásně křehké a hlavně není tvrdé, jak se mi u některých receptů stávalo. A co se mi líbí úplně nejvíc, těsto nemusíte předpékat, peče se vše najednou rovnou s náplní.

Už jako dítě jsem milovala pistáciovou zmrzlinu, přestože s pistáciemi tenkrát asi neměla nic společného. Ale já v té době ani netušila, že nějaké pistácie vůbec existují. Každopádně slabost pro tuhle příchuť se mi zachovala dodnes, nejen u zmrzliny. Proto jsem se popistáciových makronkách, pistáciových cupcakes a pistáciových dortících pustila i do pistáciových tartaletek.

Malé cheesecakes peču docela pravidelně a pořád podle stejného receptu, který už jsem tady na blogu zveřejnila. Dortíky jsou chuťově moc dobré, příprava rychlá a jednoduchá a tak nemám potřebu zkoušet nový recept. Skvěle chutnají jak samotné, tak třeba s ovocnými omáčkami, slaným karamelem nebo citronovým krémem.