Nový člen rodiny: CELIAKIE zpět

Když se blížilo zavádění příkrmů mé první dcery Michalky, už jsem měla načtené nějaké informace, a byla jsem rozhodnuta jít trochu zdravějším směrem. Vařila jsem, přidávala kvalitní oleje a hlavně žádnou bílou mouku a bílý cukr. Rohlík dostala občas od babičky, jinak se u nás jedly děti jáhly, pohanku, žitné těstoviny, špaldové apod.
Dcera byla často nemocná, měla nafouklé břicho a tak její pediatričku napadlo udělat celkové vyšetření včetně celiakie.  Jsem jí dodnes moc vděčná. V krvi byla zvýšená hodnota, tak nám řekla, ať do stravy zařadíme více bílé mouky a za měsíc jsme šli na další testy. Po měsíci ŠOK, jelikož po nasazení „normální“ stravy vyletěla hodnota astronomicky nahoru. Gastroendoskopie už jen celiakii potvrdila. Nicméně doktorka byla velmi překvapená, že Miška nemá „zničené“ střevo, což nám potvrdilo, že jsme v minulosti šli ohledně stravování dobrou cestou. Nicméně 2 roky a 1 měsíc  věku byl verdikt jasný. Celoživotní přísná bezlepková dieta. Obrečeli jsme to s manželem oba, než jsme to strávili a mysleli si, že nic horšího nás nemohlo potkat. Za necelý rok jsme však zjistili, že se stát něco horšího rozhodně může! Narodil se nám syn, který měl krvácení do mozku a hydrocefalus. Šest týdnů na oddělení JIP, operace a čekání co bude. Celiakie byla oproti tomuto zážitku procházka růžovou zahradou! Synek je dnes, navzdory negativním prognózám, naštěstí v pořádku. J

No a začátky s bezlepkovou dietou byly krušné. Nejdřív se s tím hlavně srovnat. Pak se rozkoukat, kde všude vlastně lepek je a zjištění, že je naprosto všude – včetně moučkového cukru a kukuřičných lupínků. Takže hledání na internetu různých tematických skupin, diskuzí nebo poraden.
Ze začátku jsme kupovali pečivo a vařili tak jak jsme byli zvyklí.  Nezahušťovala jsem, nebo jsem zahušťovala rýžovou moukou. První dovolenou strávila dcera na kupovaných „skleničkách“ a přesnídávkách, jelikož na hotelu možná ani nevěděli, co to celiakie vůbec je. My upřímně taky moc ne. Časem ale bylo potřeba jídla víc, jak dcera rostla, tak jsem začala pomalu experimentovat s pečením. Což není nic snadného a veselého. Člověku to odvahu spíš sebere. U omáček jsem ze začátku oddělila ke konci porci, nám zahustila normálně, dceři bezlepkově. Toto mě ale po čase přestalo samozřejmě bavit. Dnes jídla nezahušťuji vůbec. Buďto dám víc zeleniny, rýži, nebo červenou čočku. Nakonec je to zdravější a i chutnější pro celou rodinu. Jen „trochu“ dražší. Jde o zdraví vašeho dítěte, člověk ceny neřeší, jenže po čase se člověk začne přeci jen ohlížet po výhodné ceně nebo variantách, abyste mohli dítěti co nejvíce dopřát.
Na první Vánoce byly bezlepkové pouze perníčky (které všichni hodnotí jako lepší než lepkové), na druhé tři druhy cukroví a zbytek lepkové. Dnes už peču jen bezlepkové pro celou rodinu a chutná všem.  Vlastně jsem zjistila, že po 4,5 letech mi už klasické množství lepku v běžné stravě nevyhovuje. 

Avšak větší problémy začaly při hledání školky.  Naivně jsem si myslela, že prostě budeme konzultovat jídelníček a u sporných jídel buď nezahustí, udělají jinou přílohu, nebo prostě přinesu něco z domova. Realita byla ale pro nás velkým zklamáním. Odpovědi „nevaříme“, „nebudeme upravovat“, „nemůžeme ohřívat jídlo z domova“ nás rozčilovaly. Jedna rada nás ale úplně odrovnala: „Vyzvedněte si dítě před obědem a dopoledne vydrží bez svačiny.“ Tato varianta nás opravdu rozesmála, i když už šlo spíš o smích hysterický. Nakonec jsme objevili školku, která jako jediná vaří zdravotní diety. Dojíždění do školky už byla jen malá daň za to, že se dcera mohla zařadit do kolektivu a poznat, že i jiné děti mají podobné omezení jako ona sama. Nosili jsme pečivo a sladké jídlo, jelikož to školka nemohla finančně „utáhnout“, ale jinak vařili bezlepkově.

Tak jsme zvládli dva roky a přiblížil se zápis do ZŠ. V některých školách již bezlepkově vaří, ale bohužel zrovna ne ve škole, kterou máme naproti domu a která se nám opravdu líbí. Konzultovala jsem to tedy s vedením školy a s paní vedoucí jídelny, která přislíbila pomoc, i když to není jejich povinnost. Což mi v dnešní době alergií na potraviny a autoimunitních onemocnění, která vyžadují dietu, přijde dost zvláštní. Nicméně jsem kuchyň vybavila nádobím speciálně pro dceru a nosím bezlepkové suroviny a obědy dceři opravdu vaří. Nosit suroviny musím, jelikož jsou drahé a škola nemá „kolonku“ na dražší potraviny, ani jinou „kolonku“ na navýšení ceny obědu. Paní kuchařka, která Mišce jídla připravuje je velmi ochotná, sama zjišťuje možnosti a studuje obaly.  Miška je moc spokojená , chutná ji a může díky tomu navštěvovat družinu.

Takhle to vypadá všechno jednoduše a bezproblémově, takže zpět do běžného života…

Návštěva restaurace je pro nás dobrodružstvím – všechny polévky, šťávy k masu, hranolky z friťáku plného strouhanky, no však to známe. Všechno nevhodné, a pokud přímo restaurace nezaručí bezlepkové jídlo, je to riziko. Navíc tomu většinou ani obsluha nerozumí a dívají se divně, i když se u stánku zeptáte na to, jestli je zmrzlina bezlepková. Nový zákon o alergenech, který teď začal platit, tomu zatím nepomohl, rozhodně na to není spolehnutí. Budeme doufat, že se situace v ČR zlepší. Obsluha dál netuší, potkala jsem však i zajímavé řešení v jedné restauraci. U vchodu viselo prohlášení „všechna jídla v naší restauraci mohou obsahovat všechny alergeny uvedené na seznamu“ (myšlen seznam alergenů vydaný ministerstvem zdravotnictví). Pokračujme ve výčtu situací, které nás v životě doprovází.  Dovolená, návštěva ZOO, stánky se zmrzlinou, dětské kroužky, lyžařské kursy, tábory, ale třeba i návštěvy. Nemůžete jít na návštěvu bez vlastních zásob potravin a pochutin. Musíte naučit dítě, že si nemůže vzít, co mu nabídnou na návštěvě, odměnu v kroužku apod. Když vidí, jak si ostatní děti koupí do ruky koláček a ono nemůže, vhání vám to leckdy slzy do očí.

Zpět do domácího prostředí. Vaření a pečení se pomalu stalo mým koníčkem. Ona je to vlastně nutnost. Velmi mi pomohla skupina na facebooku  „Bezlepkové recepty“, kde se lidé se stejným omezením dělí o své recepty, pokusy a postřehy. Tam jsem objevila nové výrobky postupy i recepty a zároveň se zde můžu já sama podělit o mé osvědčené recepty. Např. na dorty a buchty, na které se k nám návštěvy doslova těší. Je fajn dodržovat dietu a pochutnat si.

Shrnuto a podtrženo, jak na to?
Za prvé se s tím smířit a za druhé v tom najít to dobré. Naučit se vařit zdravěji Vás nakonec bude naplňovat, těšit a pomůže i těm, kteří tuto dietu držet nemusí.

Ještě malé upozornění na závěr, bezlepkově nerovná se zdravě. Pokud budete jídla zahušťovat, jen vyměníte mouku, pokud budete konzumovat kila pečiva pečené ze směsí, tak do sebe ve výsledku dostanete víc škrobů. Jelikož bezlepkové směsi opravdu jsou plné škrobů! Je dobré hlavně používat přirozeně bezlepkové potraviny a hlídat ve složení i jiné složky než jen lepek.

Cesta je to samozřejmě trnitá, ale za zdraví to stojí, a u dítěte to platí dvojnásob!

Autor Článku: maminka: Monika Erbenová