Houbové soté na polentovém koláčku s baklažánem zpět

Hned na začátku se musím přiznat, že dnešní recept je hodně o improvizaci. Houbové soté jsem odkoukala od Zdeňka Pohlreicha a musím říct, že je to opravdu dobrota. 

Jeho verze počítá s hříbky, já se musela spokojit se žampiony. U nás v lese totiž neroste ani babka, natož hřiby. Do lesa chodím sbírat pouze babské ucho (šalvěj), yzop, tymián a oregano. Chce to ale notnou dávku odvahy, která mi schází a ostříží zrak, hadí uštknutí nebo bodnutí štírem není nic příjemného. Pravidelně se držím při okraji lesa, dovnitř vcházím zcela sporadicky.

Soté jsem doplnila polentou, kterou jsem začala používat teprve nedávno, dělám z ní i knedlík, neboť po polohrubé a hrubé mouce se u mě ve spíži už dávno zaprášilo, nezůstalo ani zrníčko. Bohužel, místní trh ani jednu tuto mouku nenabízí, tudíž jsem odkázána na nákup pouze v Česku. Pravidelně do Izraele dovážím kufry plné mouky, čímž v očích letištní kontroly vzbuzuji menší podezření. Přeci jen tolik bílého prášku, k tomu pod plachetkou osoba, hlas – vichřici podoba. Uf, ještě že nežiji třeba v Afghanistánu! To by mě ty knedlíky, koláče a buchty stály hodně potu. Ale co, aspoň mají hoši při prohlídce trochu vykolejení z každodennosti. A trochu tréninku. Jednou se dokonce i pořádně proběhli. Dáma na izraelské pasové kontrole mě požádala o kontrolu obličeje. Byla dokonce tak shovívavá, že mě sama odvedla stranou do speciální kabinky, kde se provádějí osobní kontroly. Ovšem zapomněla to vysílačkou oznámit ochrance, která po pár vteřinách ve vícečetném složení vtrhla dovnitř, prsty na spouštích, připravena bránit úřednici všemi dostupnými prostředky. V tu chvíli jsem zapomněla i jak se jmenuji a kam vlastně letím.

Takových historek by bylo víc. Jako tenkrát u mamky za domkem. Je tam veliká louka a v mé přítomnosti tam zrovna trénovali příslušníci jednotky rychlého nasazení, zakuklení od hlavy až k patě, v plné polní. Z helikoptéry vyskákali do terénu a zmizeli v blízkém lese, kde jsem se zrovna pohybovala já, také zakuklená od hlavy až k patě. Naštěstí jsem je včas zaregistrovala a stačila uniknout zpět k domovu. Nevím, jak by reagovali, pokud bychom se setkali tváří v tvář, to by bylo asi hodně zajímavé. Zřejmě by mě vnímali jako součást cvičení a několika naučenými chvaty rychle zlikvidovali...:o))).

Cibuli a česnek nakrájíme na drobno a na olivovém oleji osmažíme do zlatova. Poté přisypeme houby pokrájené na větší kousky, směs osolíme, opepříme a chvilku restujeme, občas prohodíme.

Odstavíme z ohně, zakápneme citrónovou šťávou a balsamikem. Nakonec posypeme nasekanými lístky rozmarýnu a hladkolisté petržele.

Mléko a vývar přivedeme k varu, dle potřeby dosolíme a za stálého míchání vsypeme polentu. Odstavíme a mícháme do zhoustnutí. Nakonec vmícháme plátek másla. Připravenou kaši naplníme olejem vytřené formy na koláčky o průměru 12 cm. Takto připravené koláčky můžeme krátce zapéct v troubě, budou lépe držet tvar.

Lilek nakrájíme na kolečka, posolíme a necháme vypotit. Poté pomoci papírového ubrousku osušíme a smažíme do zlatova.

Koláček vyjmeme z formy, ozdobíme plátkem lilku, houbovou směsi a zakápneme olivovým olejem a balsamikovým octem.