Dort Pavlova zpět

Jedná se o poměrně starý recept, který vznikl buď na Novém Zélandu nebo v Austrálii. 

Obě tyto země se přou o to, jaké národnosti byl ten génius, který tento zákusek poprvé připravil. Faktem ale je, že někdy ve 20. letech navštívila obě země ruská baletka Anna Pavlová a stala se pro typický pusinkový korpus inspirací. Originál je v podstatě jedna obrovská sněhová pusinka ozdobená šlehačkou a ovocem. Ideální je použít nějaké čerstvé, barevné a měkké ovoce.

Protože jsem si nedokázala představit krájení pusinkové hmoty na jednotlivé porce, připravila jsem ho ve formě 4 malých jednoporcových dortíků. Recept jsem nejspíš zase opsala od Lucie, ale vizuální stránku věci jsem okoukala naJoy of Baking.

Bílky jsem nechala v super-odmaštěné míse ohřát na pokojovou teplotu - prý se pak lépe šlehají. Pomocí ručního šlehače jsem je napěnila, až se začaly tvořit větší bubliny. Postupně jsem přisypávala cukr a vyšlehala sníh dotuha. Při prvních pokusech s tímto receptem jsem měla strach, že bílky přešlehám, ale teď už vím, že musím vytrvat a nebát se toho. Když už začala hmota vypadat docela tuze, přidala jsem lžičku octa a šlehala do finální požadované konzistence. Ocet by také měl přešlehání bílků zabránit a udělat přípravu blbuvzdornější. Nakonec byste měli dosáhnout lepivého sněhu, který drží tvar, což lze vyzkoušet třeba vytažením metličky z mísy (vypněte si mixér! - ne jako já). Když zůstane na metle sněhová špička, jste tam, kde jste měli být. Pokud byste i přes můj přesný popis akce tápali, podívejte se na výše odkázané video z Joy of Baking.

Ze sněhové hmoty jsem na plech vyložený pečícím papírem pouze pomocí lžíce vyrobila čtyři jakés-takés kruhy. Snažila jsem se, abych získala trochu vyšší pusinky, které nebudou mít s papírem příliš mnoho styčné plochy, kterou by mohly zůstat přilepené. Vložila jsem plech do trouby a nechala péct do růžova. Trvalo mi to asi tak 60 minut. Dobu ale raději odhadněte podle své trouby vizuálně. Povrch upečeného "korpusu" by měl být lehce narůžovělý a při sundávání z papíru byste měli být schopni sundat pusinku v celku.

Protože mi ale sníh pustil trochu cukrového sirupu a tím se mi na papír důkladně přilepil, povedlo se mi sundat bez zranění pouze 2 ze zmíněných 4 dortíků. V podstatě to ani moc nevadilo, protože jsem je pak zamaskovala šlehačkou.

Protože jsem se s dortíky nepekla, abych je nakonec odbyla, koupila jsem pravou šlehačku ke šlehání. Ze školy si pamatuju, že se nikdy nesmím pokoušet vyšlehat ne zcela vychlazenou smetanu, protože by se mi to nepodařilo. S teorií krystalizace mléčného tuku vás ale nebudu otravovat, takže mi ti, kteří to ještě neslyšeli, musí věřit.

Ani s titulem z technologie mléka jsem to, co mi v Tescu nabídli jako jedinou smetanu ke šlehání (cosi v děsně praktické plastové lahvičce) nebyla schopná ušlehat do pěkné, pevné hmoty. Přidala jsem tedy trošku moučkového cukru a rozhodla se, že mi už to rozčilování stačilo. Pokud vám chutná šlehačka bez cukru, tak samozřejmě můžete moučkový cukr vynechat, ale já to nemám ráda.

Na talíře jsem položila upečené korpusy. Převrstvila jsem je šlehačkou, dozdobila borůvkami a malinami a podávala. Protože jsem se v den servírování nechtěla zdržovat pečením, měla jsem pusinky připravené už od předchozího dne. Píšu to pouze jako informaci, která vám může usnadnit život v případě, že jste právě začali slinit a rozhodli se, že sebe nebo své nejbližší ještě letos v létě potěšíte skvělou sladkostí.