Dýňové muffiny s karamelizovanou slaninou, cibulí a muškátovým oříškem zpět

Na Foodparade jsem se chystala už od loňska, protože jsem jí tenkrát nestihla. Původní plán byl přijít, ochutnat co nejvíc zajímavých věcí a odcházet s plným břichem a úsměvem na tváři. Nakonec byla součástí gastrozážitku ještě účast ve finále soutěže I love food. Zkrátka bomba!

Během sledování novinek na Facebooku Foodparade jsem narazila na soutěž, která měla vcelku jednoduchá pravidla: "Vymyslete originální recept, kde je hlavní složkou dýně a pošlete ho."

V mrazáku mi zůstalo ještě jeden sáček dýňového pyré a velmi brzy by asi došlo na jeho vyhazov. Rozhodla jsem se tedy zabít několik much jednou ranou a soutěže se zúčastnit.

Muffiny jsem upekla, vyfotila a říkala si, že je dám co nejdřív na blog. Zatímco jsem hledala čas na psaní, zavolali mi organizátoři soutěže, že jsem se dostala mezi 8 finalistů, kteří budou vařit přímo na festivalu.

První moje myšlenka byla, že se jim asi nepřihlásilo dost receptů, když do finále poslali něco tak banálního, jako jsou muffiny. Po otevření internetu jsem ale zjistila, že jich soutěžící poslali celých 97. Nebudu lhát, byla jsem na sebe fakt pyšná. Volné vstupenky pro mého drahého a ségru a 40 chefů na konzumaci byly už jen příjemným bonusem.

V sobotu se mi vařilo fakt skvěle a náramně jsem se bavila. Ochota asistentů i porotců mi během soutěže hodně pomohla a skoro jsem nevnímala čas. Úsměv mi ztuhl až ve chvíli, když jsem zjistila, že jsem bez váhy (měli dodat organizátoři) netrefila poměr dýňového pyré a mouky a v erární troubě a silikonových košíčcích nebyla schopná péct dost rychle.

I tak to byl skvělý zážitek a děkuju všem, kteří mě při pečení podporovali nebo mi posílali hlasy na internetu. Jsem moc ráda, že jsem mohla poznat zase další lidi, které vaření taky baví a být součástí takovéhle akce. Program s mapkou jsem si musela narcisticky schovat, když jsem zjistila, že je tam uvedený i seznam soutěžících.

Na vyhlášení v neděli večer jsem se už dostavit nemohla, takže doteď nevím, kdo vyhrál. Až se to někde objeví, tak to sem ještě dopíšu.

Teď už ale dost řečí a jdeme péct...

Dýňové pyré jsem připravila z cca půlky dýně. Přepůlila jsem jí, lžící vydlabala semínka, oloupala a nakrájela na kostky. Uvařila jsem je doměkka a po scezení veškeré vody rozmixovala na hladké pyré. Před přimícháním do těsta jsem ho nechala trochu vychladnout.

Troubu jsem předehřála na 180 °C a formu na muffiny vyložila košíčky. Lépe ale v tomhle případě vypadá, když důlky vymažete pěkně prstem máslem a vysypete polohrubou moukou.

Slaninu jsem nakrájela na kostičky a opekla na pánvi do zlato-hněda. Přebytečný tuk jsem scedila přes kovové sítko a vrátila slaninu do pánve. Přidala jsem cca 2 lžíce cukru a nechala zkaramelizovat.

Vejce jsem lehce prošlehala se zbylými dvěma lžícemi cukru. Přidala jsem mouku smíchanou s kypřícím práškem, muškátovým oříškem a skořicí. Přidala jsem dýňové pyré, sušenou cibuli a slaninu a umíchala těsto. Zdálo se mi moc husté, tak jsem přidala trochu mléka. Jsou to ale muffiny, takže ho klidně můžete nechat být hned, jak neuvidíte vyloženě suchá místa.

Rozdělila jsem ho formy a pekla cca 30 minut. Servírovala jsem je s kouskem másla ještě vlažné. Doma z toho byla docela povedená svačinka. Na festivalu jim čas v troubě fakt nestačil a kvůli přemíře dýňového pyré by nepomohla možná ani další půlhodinka. Každopádně jsem už další čas neměla a nemá cenu řešit "kdyby".

Doufám, že se inspirujete, když teď bude dýní všude spousta a přidávám pár fotek z festivalu.