Celiakie, jako lék!

Celiakie, jako lék! zpět

Celiakie mi vlastně otevřela oči. Nyní jsme mnohem spokojenější, šťastnější rodina, jak před tím, než jsem zjistila, že celiakii vůbec mám.

Před dvěma roky, na druhý svátek vánoční mi začalo být hodně zle, nic mi nepomohlo. Zkoušela jsem helicid, mátový čaj i hylak. Zkusila jsem snad všechno. Nakonec jsem 27. prosince 2012 musela jít na gynekologii, kde po ultrazvukovém vyšetření, mi moje gynekoložka řekla, že mi praskla cysta. Upozornila mě, že se mohou v příštím měsíci objevit různé gynekologické potíže jako bolesti v podbřišku, špinění a krvácení. Sestra mi vzala i krev, aby se vyloučila možnost těhotenství, i když jsem brala hormonální pilulky. Dle krve jsem těhotná nebyla. V lednu mi bylo zase všelijak. Do toho zánět močového měchýře a léčba antibiotiky. No co vám budu povídat!

Od 7. ledna 2013 se situace dramaticky zhoršila. Začalo mi být tak zle, že jsem měla celý den křeče, dopolední průjmy, nebyla jsem schopna vstát ani z postele. Kolem mě pobíhal 2,5letý syn Daniel a do školy chodila sama skoro 8letá dcera Viktorka. Byla jsem zoufalá. Ani v lednu jsem opět nedostala měsíčky. Byla jsem však v klidu v domnění, že je to způsobeno již zmíněnou prasklou cystou.
Až jsem 23. ledna 2013 navštívila opět gynekologii. Hned při ultrazvukovém vyšetření, jsme s paní doktorkou na monitor ultrazvuku koukali jako „telata na nová vrata“!

Na obrazovce viditelně tlouklo srdíčko. JSEM TĚHOTNÁÁÁÁ !?!?

Hned jsem se rozbrečela a nic jsem nechápala. Nastal kolotoč a několik vyšetření, zda je miminko v pořádku. Pro mě i pro manžela to byl samozřejmě velký šok. Vždyť jsem brala poctivě antikoncepci? Jak je to možné? Přesto jsme s manželem oba věděli, že pokud bude miminko v pořádku, budeme se společně na dalšího potomka těšit. Do práce nastoupím za další tři roky, ale žádná razantní opatření se konat prostě nebudou. I přes velké obavy, zda to všechno zvládneme, hlavně finančně, jsme se všichni na miminko moc těšili. Hlavně starší Viktorka měla radost a tajně doufala, že by to mohla být konečně sestřička.
Trpěla jsem docela velkými nevolnostmi, však argumentem lékařů byl fakt, že jsem těhotná .... tak to prostě bývá. Já ale cítila, že tyto nevolnosti jsou trošku odlišné, než při prvních dvou těhotenstvích. U obou starších dětí mi bylo špatně skoro šest měsíců, ale tentokrát mě doprovázely křeče a průjmy. Byla jsem z toho jak vysílená, tak i nervózní. Z gynekologického hlediska bylo vše v pořádku, takže následovalo kolečko u obvodní lékařky. Testy na krev, ultrazvuk na ledviny i žlučník. Naštěstí vše bylo v pořádku. Žádné řešení, odpovědi, zjištění, prostě nic. Po třech dnech mi telefonovala moje doktorka se zjištěním diagnózy. Pamatuji si to datum, bylo to 1. března 2013.

Ortel zněl: CELIAKIE!
 
Už jsem nic neslyšela…hned mě to vzalo, znovu jsem to obrečela, měla jsem pocit bezmoci a strachu. Přeci jen jsem těhotná. Co dál?
Sedla jsem se slzami v očích k počítači, začala jsem surfovat po internetu s chtíčem zjistit, co mě čeká a nemine. S jakou nemocí mám tu „čest“ se seznámit?! Samozřejmě mě informovala moje lékařka a též jsem navštívila výživovou poradkyni ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Zodpověděla mi otázky, kde jíst, kde nakupovat, jak vařit nebo čeho se vyvarovat. Asi nejtěžší krok pro mne byl přijmout tu nemoc, vzít to jako něco "dobrého", pozitivního a smířit se s tím.
Velké díky patří také mému manželovi, který mi hodně pomohl. Řekl mi, že se přece nic neděje. Vyměníš jen mouku za mouku, my se přizpůsobíme, co uvaříš, to prostě sníme. To mě nakoplo a drželo nad vodou. Celá rodina stála při mně, o to jsem to měla snazší. Okamžitě jsem vyřadila ze stravy všechno lepkové, i stopy leku a ve velmi krátké době se mi ulevilo. Byla jsem schopná se znovu postarat o dvě další děti. Těhotenské nevolnosti se mě držely snad do konce, ale za to „trápení“ mi to stálo. Osud nás obdaroval v podobě třetího zázraku. Na konci měsíce srpna se nám narodila nádherná holčička Natálka.

Happy End?
Nene, ještě nekončíme. Nastal den, kdy jsem se dozvěděla, že celilakie může být dědičná. Další kolotoč, strach a pochyby. Děti musí podstoupit příslušné lékařské testy.  Starší dcera Viktorka měla hodnoty v krvi tak vysoké, že následovalo i vyšetření na dětské klinice ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Tam jí udělali gastroskopii, která vyšla pozitivní. Výsledek? 

Též celiakie, a to March III.

Slzy, stres a vyrovnání se s faktem, že je vaše dítě nemocné taky. Necelé dva měsíce po mě, přísná dieta. S Viktorkou to byl od miminka stejně boj. Nechtěla pořádně jíst, vztekala se a s jídlem jsme snad bojovali všude. Po zjištění celiakie se nám hodně ulevilo.  Občasné bolesti břicha a jednodenní průjmy skončily. Pochopila vše rychle, poctivě dietu dodržuje, čte etikety, ví, co smí a co nesmí jíst. Když má na něco chuť, tak mi pomáhá v kuchyni, některá jídla si zkouší uvařit sama, taky si sama chystá svačiny do školy.  Alespoň mám jistotu, že něco ve škole sní.
Bohužel u nás na vesnici není možné v tuto chvíli, aby chodily moje děti na obědy, takže vařím každý den pro nás všechny a vím, že jí 100% bezlepkově. Syn Daneček má všechny krevní testy do dnešního dne negativní. Je však hubený, od miminka má ekzém, sem tam si stěžuje na bolesti břicha a bývá hodně unavený. Od února letošního roku je taky s námi na bezlepkové stravě a ví, že nesmí jíst lepek. Doktoři mi tvrdí, že dělám špatně, prý když to nemá potvrzené, tak by MĚL být lepkem zatěžován.

Jako matka však říkám zásadně pocitové, mateřské  NE!!!

Po tak krátké době, co jsem mu vyřadila lepek z jídelníčku, se mu viditelně ekzém zlepšil. Je spokojenější, energický a na bolesti bříška si již nestěžuje. Myslím si, že spokojené dítě je víc, než rady doktorů. Tím však nechci znevažovat medicínské názory, jednám tak dle mého poznatku v praxi. A můj názor se týká opravdu našeho případu. A naše „nejmenší“ Natálka?
Budou jí v srpnu už dva roky. Je to sluníčko, od jejího narození hodně zvracela, měla ekzém a taky hodně častou stolici. Proto jsem já sama vysadila veškeré výrobky obsahující mléko ze svého jídelníčku. Nahradila jsem je kozími, ovčími, sojovými a hned bylo lépe. Když jsme v sedmém měsíci zařadili lepek do jejího jídelníčku, tak trpěla bolestmi bříška a měla zácpu. Jakmile jsem vyřadila kromě mléčných výrobků i lepek, vše se spravilo a teď je z ní opravdu spokojená holčička.

Již dva roky peču doma bezlepkový chléb, perníčky, housky, nejen vánoční cukroví a zkouším nové recepty. Většinou se mi to povede, ale občas se přihodí, že to není k jídlu. Smííích. Neklesám však na mysli a příště se vrhnu do pečení znovu. Hodně mi pomohla skupina na facebooku BEZLEPKOVÉ RECEPTY, a další facebookové skupiny, kde píší nejen maminky, ale i muži, co vaří bezlepkově.
Moc jim všem děkuji, že se s námi všemi dělí o své zkušenosti. Taky jsem si pořídila bezlepkovou kuchařku a pak taky knihu od paní Šichařové CITLIVÁ KUCHYNĚ, kde jsou recepty nejen bez lepku, bez mléka, ale i bez ryb, vajec a sóji. Naposledy mě nadchla kniha od Evy Francové Kuchařka ze Svatojánu a pak kniha Radost ze zdravých dětí, kde je spousta rad, týkajících se nejen vaření.
Občas si zajdeme do restaurace, většinou to není problém, když vysvětlíme, jak nám mají jídlo připravit. Máme jednu oblíbenou a neradi riskujeme a tak jsme ji většinou věrni.
Celá naše rodina jí bezlepkově a já s malou Natálkou navíc i bez-mléčně. Ano je to finančně nákladnější, ale děláme to nejen pro zdraví, ale i pro pohodu a život bez stresu. Je to styl života, u kterého musíte opravdu přemýšlet. Co nakupuji, co vařím a jakým způsobem jídlo upravuji.  

Celiakie mi vlastně otevřela oči. Nyní jsme mnohem spokojenější, šťastnější rodina, jak před tím, než jsem zjistila, že celiakii mám. Všichni jsme poprvé tuto zimu byli bez antibiotik a bez nějaké větší nemoci, jako je rýma a lehký kašel. Kdybych to neměla vyzkoušené na sobě a své rodině, tak bych asi nevěřila. Strava, složení a způsob stravování může ovlivnit tělo člověka natolik, že může předejít nejen nemocem, ale i špatné náladě či dnu bez energie. Další miminko jsme plánovali o něco později, ale když osud dává, BERTE!

Celá naše rodina se od základu změnila, v pozitivním slova smyslu.
Můj celý život jsem si vše naplánovala, společné bydlení, svatba, první dítě, škola, práce, druhé dítě a pak najednou třetí dítě a celiakie. Vše, co jsem si naplánovala, se zhroutilo, ale dnes už se řídím heslem: ŽIJ TADY a TEĎ!

Vývoj je něco nádherného a nezastavitelného, jsem šťastná, že jsem na to přišla a pochopila, jak důležité je se na tom podílet, prvním krůčkem k tomuto prozření mi přispěla právě celiakie. Vše je úžasné a děje se mi, jak má…


Autor: maminka - Lucie Zapletalová

 

Fotogalerie
Odběr newsletteru Chci pravidelně dostávat informace ze světa Pažitka.cz

Ochrana osobních údajů + Cookies (Nastavení cookie)

Vestavné-spotřebiče s.r.o. Pažitka, všechna práva vyhrazena

Making by McRAI