Já jsem nechtěla vyloženě hubnout, já jsem nechtěla umřít....

Já jsem nechtěla vyloženě hubnout, já jsem nechtěla umřít....

zpět

Rozhovor s naší blogařkou Martinou Koláčkovou vznikl zcela spontánně a přirozeně. Koukám na její proměnu a tiše závidím. Zase jedna co to dokázala! Ale nečekejte zázračné pilule, po kterých se hubne, i když jíte, jako dřív. Je to vůle, píle a myšlení. Nezapomeňme na přísloví, že zhubnout není těžké, důležité je, si váhu udržet a změnit celý životní styl. Klasické jarní téma, ale mělo by být celoroční. Mějme se rádi a udělejme pro sebe něco, co se dá nazvat, osvětou celého těla a mysli.

Jak k tomu došlo? Jsi 80-ti kilová holka, co ráda jí…a najednou?! Co byl ten spouštěč, příhoda, nemilá situace, zdraví?

Bylo to moje zdraví. Jedla jsem velmi špatně. Pytlík špaget a lunchmeat na posezení, celé koleno, třeba 3 hermelíny a 5 rohlíků pro mě nebyl problém. Na snídani třeba tři pudinky, takové ty za 3,50. Jedla jsem jedno, max dvě jídla denně, zato šílené porce a velmi tučné a nezdravé. No a jednou si tak moje tělo řeklo, že takto to dál nepůjde. Zvracela jsem co třetí den a všechno jídlo zapíjela žaludečními kapkami. Občas se mi stávalo, že mě pálilo na hrudi a brněla mi levá ruka. Jednou to došlo do takového stavu, že jsem skončila u kardiologa s podezřením na infarkt. O cholesterolu se raději ani nezmiňuji. Takže jsem si řekla, že nechci být mrtvá a že se musí něco změnit. Začala jsem měnit jídelníček a trochu cvičit, a to hlavně kvůli tomu, abych upravila zdravotní stav a krevní testy.

Myšlenka byla hned čistá...změnit jídlo a pohyb, nebo si zkoušela nějaké zázračné pilulky? Budu jíst, ale i tak zhubnu.

Nezkoušela jsem žádné pilulky, jelikož žádné nejsou zázračné. Věděla jsem, že je to z jídla, takže ta změna byla celkem jasná. Neříkám, že snadná, ale jasná. Hlavně samotné hubnutí nebylo primární. Já jsem nechtěla vyloženě hubnout, já jsem nechtěla umřít, nechtěla jsem už žít tak nezdravě. Chtěla jsem lepší zdraví a krevní testy. Hubnutí se přidružilo až ex post.

Jaké období bylo nejhorší...jaká denní doba...a na co sis vypěstovala závislost?!

Jako tlustá jsem nesnášela ráno. Vyběhnout do práce, unavená, nevyspaná. Závislost jsem si nevypěstovala asi na ničem. Možná závislost na výmluvách. Není čas, nestíhám, nemůžu snídat, nemůžu svačit, na oběd nemám kdy, chystat si jídlo, na to není čas, a podobné výmluvy.

Kde jsi začala čerpat informace, jak na to? Ovlivnil tě někdo? Něčí názor? Podle čeho si začala den ode dne jíst a cvičit?

Já jsem byla tak vyděšená tím stavem, že jsem v podstatě běžela do fitka, kde jsem narazila na skvělou poradkyni, se kterou jsem vše konzultovala a chodila jednou týdně cvičit břicho. Ale tohle cvičení moc nikam nevedlo, zato rady ano. Sedla jsem na internet a započalo mé čtení, které prakticky trvá. Četla jsem vše o potravinách, složení, tucích, polysacharidech, bílkovinách. Najela jsem na používání www.kaloricketabulky.cz, díky nimž jsem pochopila složení všech potravin a umožnily mi hlídat kolik čeho za den sníst.

Měla jsi v té době partnera? Jak byl spokojen on s tvým vzhledem před hubnutím a jak snášel ty změny? Byla tam podpora či dokonce spoluúčast?

Ano měla. Přítelovi nikdy nevadilo, jak vypadám. My jsme si ty hnusy objednávali a jedli spolu. Nicméně on má spalování továrny, takže na něm to následky nezanechalo. Změny myslím snášel dobře, ale postupně mi říkal, že to příliš hrotím. Ale podporoval mě a fandil mi. Zda to chápal a vnímal tak, jako já, tu důležitost, to nevím. Ale neházel mi, jako jeden z mála, klacky pod nohy.

Otevřela sis kalorické tabulky a ode dne D sis chystala svačinky, nebo jaký vývoj tvůj jídelníček měl? Co jsi nebyla zvyklá jíst, co ti dříve nechutnalo a najednou začalo? Vážila sis jídlo? Zkus si vzpomenout na dobu pokus-omyl…

Určitě to byl postupný vývoj. Nejdříve jsem se podívala na hodnoty těch jídel, co jsem dříve jedla, a z toho jsem málem dostala infarkt číslo dvě. Svačina o hodnotě 5000 KJ mě vážně dostala. Takže jsem koupila váhu a začala vážit a počítat. Šlo to ale postupně. Místo třech pudinků a delisy na snídani jsem si dala třeba normální jogurt a ovoce. Oběd o lidské porci, který neplaval v soli a oleji. Šlo to prostě postupně, člověk si musí navyknout na určitý režim a zkoušet. Ke zdravému jídlu jsem se propracovala tak po dvou měsících pokusu.

Kdy začalo okolí nenásilně bez upozornění vnímat, že se něco děje? Že jsi hubenější, jiná, vitálnější…? Vnímali to vůbec? Myslím, po jaké době?

Cvičit jsem začala pořádně 20.3.2013 po objevení fenoménu Jillian Michaels. Myslím, že si toho všimli tak po 2 měsících cvičení, ale to jen odhaduji. Mé okolí to nevnímalo moc pozitivně, jen málo lidí mě podporovalo.

Proč to lidé kolem tebe nevnímali pozitivně??? Závist, starost, nebo si toho byla plná tak, že jsi jim lezla na nervy?! Proč by ti někdo nepřál zhubnout a dát zdraví do pořádku?

Lidé kolem mě časem apriori usoudili, že chci být anorektička a že určitě hladovím a nejím. Místo toho, aby se zeptali, co mě k tomu vedlo, mě prostě odsoudili, jelikož platí premisa, že člověk, co hubne před očima = anorektička. Setkala jsem se s hloupými narážkami typu: Ty nejíš, co? Hele, nechceš rohlíky? Mají v akci. Na, vezmi si buchtu. Ježíš, ty vypadáš špatně, najez se, a tak dále. Já nejsem příliš otevřený člověk, takže jsem sama od sebe neměla potřebu všem říkat, že jsem na tom zdravotně zle, a oni se jednoduše neměli zájem zeptat, proč to dělám. Bylo tedy ticho po pěšině, a domněnky o anorexii a hloupé podkopávky trvaly docela dlouho.

Co povaha, změnila ses? Sebevědomí atd.?

Vůbec ne. Sebevědomí nemám doteď, jelikož se nedomnívám, že by tohle mělo něco se sebevědomím dělat. Jsem ráda, že jsem zdravá. Můj osobní pohled na život se změnil, ale to nikde nešířím tak, aby si toho mohlo okolí vlastně všimnout.

Ale přeci trošku musíš připustit, že být o 4 velikosti hubenější a vidět reakci okolí, to potěší, ne?! Musí to přeci s člověkem něco udělat, minimálně při návštěvě hromadných koupališť, v létě v šortkách, zájem mužů…

Nic z toho jsem zatím neměla možnost vnímat.

Když se tě zeptám ve zkratce na hlavní zásady, které držíš, které jsou tím nejdůležitějším faktorem k vysněné váze a zdravému životnímu stylu, co by to bylo? Zkusme to nacpat do 7 bodů.

Bez cukru, bez nezdravých tuků, hodně zeleniny, komplexní sacharidy, startovací vydatná snídaně, dodržování rozestupu mezi jídly, pravidelnost, velikost porcí.

Co pití, co piješ a jak dodržuješ pitný režim?

Piju v průběhu dne vodu a ráno zelený čaj. Občas si dám i jiné čaje, většinou kopřivový, meduňkový nebo ovocný.

Jak často a dlouho cvičíš v této době?

Nyní cvičím 3x týdně 50 minut. Přesedlala jsem z Jillian na Shauna a jeho T25 Focus, a vybírám si opět po svém různé workouty a kombinuji je. Například T25 Gamma – Exreme Circuit + Gamma - Pyramid. A takto to seskládám a mám cviko 3x týdně.

S jakým cvičením mám doma začít? Ptám se kvůli sobě, co bys mi na první měsíc doporučila a proč?!

Pokud nemáš kondičku a jsi opravdu začátečník, doporučila bych klasiku od Jillian 30 Day Shred. Potom bys přešla na Body Revolution a pak už se dá celkem dobře kombinovat dle výsledků a toho, co bys chtěla vlastně doladit. Zkusila bych ti doporučit na břicho 6 week 6 packs a skvělý HIIT Extreme Shed & Shred. Pokud už máš trošku kondičku rovnou najet na Body Revolution a začít od fáze 2 nebo 3, nebo zkusit přímo toho Shauna.

Co bys vzkázala všem, co začínají a říkají si, to nezvládnu, ona je silnější, jak já.

To je jednoduchá rovnice. Nezvládnu = nezvládnu. Lidé si musí říkat: zvládnu to, chci to, udělám to, a dupat brázdu a jít si někdy tvrdě za svým. Neohlížet se a hlavně nečekat výsledky za TÝDEN nebo MĚSÍC. To už je tak zažité, až mi z toho dobře není, jak ženy očekávají, že zhubnou do měsíce 10kg. Dámy to fakt ne. Každý hubne jinak rychle, vychází z jiné pozice, a aby bylo hubnutí účinné a hlavně dlouhodobě udržitelné, je potřeba vytrvat, nelekat se, neděsit se, a jak já říkám, neházet flintu do žita. Žito koupit a jíst a flintou střílet lidi, kteří vás budou podkopávat. Kdo vydrží, přinese mu to kýžený výsledek = novou sportovní postavu.

Řekni mi pár věcí, co tě právě napadne, co máš a nemáš ráda.

Nesnáším věci, co by měli jít oloupat a nejdou :D. Miluji mořské plody a nedala bych do pusy žádné housenky či brouky. Nejoblíbenější barva je fialová, růžová, černá, hnědá. Mám ráda pravidelnost, přesnost, někdy to hraničí až s obsesí :).




Autor článku: Monika Růžičková

Autor článku:

Fotogalerie
Odběr newsletteru Chci pravidelně dostávat informace ze světa Pažitka.cz

Vestavné-spotřebiče s.r.o. Pažitka, všechna práva vyhrazena

Making by McRAI