Křenová omáčka s hovězím masem zpět

Křen. Jako malá jsem nad ním ohrnovala nos, protože jsem měla dojem, že se mi ta ostrost snaží vypálit díru do hlavy. Naopak teď je toho ostrého po čertech málo. Obvykle je nejlepší pěstovat si jej přímo na zahrádce anebo si na ten z dovozu dávat pozor. V českých končinách je asi nejproslulejší křen malínský (z Malína u Kutné Hory - dá se říct, že křen je takovým dalším stříbrem kutnohorského kraje). Dokonce básník Adolf Heyduk napsal báseň "O malínském křenu" (Adolf Heyduk, Zpěvy pošumavksého dudáka).

 

Jeho největším plusem, krom chuti, je jeho vliv na lidské zdraví. Již naše babky a lidé ještě mnohem dříve před nimi věděli, že má hojivé a protizánětlivé účinky (a to jak při užívání zevně v podobě obkladů či mastí, tak při požívání vnitřně, kdy je dobrý na zažívání), osvědčil se u revma a v neposlední řadě obsahuje spoustu vitaminu C.

 

Hodně oblíbený je u zabíjačkových pokrmů. Kousek vepřového ovarového masa dostává s trochou čerstvě strouhaného křenu naprosto nový rozměr. Ale hodí se i do pomazánek nebo zeleninových jídel. Hodně oblíbená je i "vejmrda", což je nastrouhaný křen s nastrouhaným jablkem, dochucený trochou soli, cukru a octem nebo citronovou šťávou.

 

A protože venku přituhuje, tudíž organismus lépe zvládá trošku hutnější stravu, a vitamíny navíc se hodí vždycky, přišlo mi, že je ten správný čas uvařit si křenovou omáčku. Většina receptů na českém internetu už od pohledu působí těžce a spousta věcí mi přijde zbytečná. Navíc se ve zkratce jedná o bílou bešamelovou omáčku ze smetany ke šlehání a s nastrouhaným křenem jako bonus.

 

Proto jsem na bešamel použila vývar z hovězího masa, jehož plátky jsem následně k omáčce servírovala. Velmi často se používá třeba hovězí jazyk a i když je to prostě docela libové hovězí, ne každému se zamlouvá představa konzumace něčeho, na čem už někdo něco konzumoval. Další možnost je uzené maso, to lze též předem uvařit a vývar následně použít, nebo šunka od kosti.

 

Úplně jsem vynechala cukr, citronovou šťávu a šlehačku. Namísto toho jsem použila 10% zakysanou smetanu a trochu smetany na vaření k finálnímu zjemnění. U křenu samotného záměrně neuvádím množství, protože jednak záleží na každém, jak bude chtít omáčku ostrou, jednak hlavně záleží, jak ostrý je samotný křen. Čím ostřejší, tím méně je ho potřeba, v opačném případě v omáčce klidně může skončit i celý kořen, který si koupíte, a stejně to bude málo.

Maso jsem osušila a v nerezovém hrnci osmahla ze všech stran. Pak jsem přidala všechny ostatní ingredience, zalila vodou, aby maso bylo ponořené, osolila a dala vařit. Až začala voda vřít, přikryla jsem hrnec poklicí a šoupla jej na 2 - 2 1/2 hodiny do trouby vyhřáté na 190°C. Prostě až bylo maso měkké. Rovněž je ale možné nechat jej probublávat na sporáku. Maso jsem dala bokem, ale tak, aby zůstalo teplé, vývar jsem zcedila a nechala trochu zchladnout.

 

V rozpuštěném másle jsem si asi 5minut smažila cibuli, až úplně zesklovatěla, ale neměla hnědý nádech. Přisypala jsem mouku a vymíchala světlou cibulovou jíšku. Přilila jsem vývar a jíšku rozmíchala a za občasného míchání nechala vařit 25 minut. Pak jsem přidala nastrouhaný křen, zakysanou a sladkou smetanu, trochu pepře a nechala asi 3 minuty provařit. Nyní je možné i dosolit, pokud jste vývar udělali méně slaný. Nakonec už jsem omáčku jen rozmixovala tyčovým mixérem.