Sběračský salát zpět

"Na každou nemoc vyrostla právě jedna bylina"

Nebojte, není se totiž čeho bát. Na zahradách většinou nerostou prudce jedovaté (zákeřné) rostlinky, které by vás chtěly otrávit :D Když se budeme řídit větou, která je součástí všech atlasů hub - sbíráme pouze to, co bezpečně známe - tak nemůžeme nic pokazit. Pokud ale vaše znalosti z biologie nejsou zase tak valné, tak prosím, vezměte si s sebou na zahradu/louku atlas bylin a poznávejte :D Pokud nemáte ani znalosti ani atlas, tak to zkuste ještě jinak. Utrhněte kousek rostlinky a rozetřete v prstech - pokud bude vůně velmi silná, tak to asi nebude to pravé, protože většina jarních bylin nemá tak výraznou vůni (stejně jako třeba hlávkový salát). Můžete i ochutnávat - vezměte si malý lísteček do pusy, rozžvýkejte, ponechte chvíli na jazyku a potom vyplivněte. Pokud bude chuť jen taková svěží, ne moc velká a výrazná, tak to bude zřejmě jedlé. Ale myslím, že nejjistější bude heslo jedna aneb "SBÍRÁME POUZE TO, CO BEZPEČNĚ ZNÁME A VÍME NA 100 %, ŽE JE TO JEDLÉ"

Co tedy sebrat, co nikdy nezklame?

1. Mladé světle zelené listy smetánky (pampelišky) - naschvál píši mladé a světle zelené, protože ty nejsou ještě tuhé, trpké a hořké jako ty starší tmavě zelené. Se smetánkou ale opatrně a opravdu ji nejdříve ochutnejte, abyste si pak nepokazili celý salát. Dobré jsou i květy (jsou slaďoučké), jen si dávejte pozor na takové ty malé černé broučky - ty by vám chuť maličko pěkně zkazily.
   * Věděli jste, že smetánka je příbuzná rukoly?
2. Šťovík - tak ten zná asi každý. Taky jste ho hledali na louce, jedli neomytý a šklebili se na sebe kvůli jeho extra kyselosti? Já teda jo a vždycky jsem ho měla ráda. Do salátu bude naprosto skvělý.
3. Hluchavka bílá/nachová - tady nám poslouží hlavně drobné kvítky se sladkým nektarem. Stonky ani lístky moc dobré nejsou, špatně se polykají kvůli takovým těm "chloupkům" na povrchu a to vázne v krku :D
4. Sedmikrásky - trávníková klasika krásně ozdobí celý salát, používat můžeme i drobné lístky, ale květy budou lepší.
5. Ptačinec, jitrocel, jetel, heřmánek... najdete je skoro na každé louce a jako základ salátu budou nejlepší.

Když už máme natrháno, tak se můžeme vrhnout na salát jako takový. Já jsem pro začátek nechtěla žádnou "divočinu", proto jsem zvolila jen takový lehoučký salátek s okurkou, mrkví a heřmánkem.

Postup:
Mrkev a okurku jsem omyla, oloupala a nahrubo nastrouhala. Přidala jsem dvě hrsti nasekaných stonků i s listy heřmánku, hrst mladých listů smetánky, hrst ptačince, hrst jetele, kvítky hluchavky a sedmikrásek. Vše jsem přelila zálivkou: šťáva z půlky citronu, 2 lžíce lněného oleje, 2 lžíce světlého octa Balsamico, sůl a pepř. Salát jsem promíchala a ho 15 minut odpočinout, aby se všechny chutě spojily. Pak už jen zbývá ozdobit květem pampelišky a můžeme podávat.

Já byla tou chutí překvapená a salát mi opravdu chutnal. Hlavně ten pocit, že jste si část z něj natrhali na zahradě  je prostě skvělý. V dnešní době se to asi už moc "nenosí", tak proč neoprášit to, co lidé dříve dělali.