Sabina Stehnová zpět

Bublanina. Bez řečí. Protože nic lepšího s ovocem ani udělat nemůžete. Je jednoduchá a nenápadná a přitom, když si na ni dáte trošku záležet, vás ohromí a nakonec si získá sympatie i toho největšího bručouna.

Co je lepší než čokoláda? No? No přece brownies! Popravdě jsem byla sama překvapená, jak výborné mohou být, když docela vynecháte mouku. Právě od těhhle čokoládovočokoládových krasavců - bezlepkových brownies - se zdráhám poručit si brownies v kterékoli kavárně. Jsem si jistá, že nebudou lepší.

Ovoce s krémovitou konzistencí, které hravě nahradí máslo. Znáte? Jasně, že znáte - avokádo! Osobně mám pocit, že lidé ho buď bezmezně milují, nebo nekonečně nenávidí. Strašně dlouho jsem tu posedlost tučnou zelenou hruštičkou z Jižní Ameriky vůbec nechápala. Nedávno se mi ale jedno už značně změklé avokádo tak nějak omylem válelo po lince a moje srdce z ničeho nic zatoužilo po guacamole. Tak jsem si doma avo podali k večeři. S chlebem a pár dalšími drobnostmi. A od té doby máme avokádová toast za novou nejoblíbenější večeři. 

Pokud si svou cestu k avokádu teprve hledáte, možná vám při vytváření sympatií pomůže fakt, že je bohatým zdrojem minerálních látek, zejména pak draslíku, mědi, hořčíku a fosforu a k tomu oplývá i množstvím vitamínů. Na to, že se jedná o ovoce, obsahuje jeho dužina naprosto minimální množství cukru, zato enormní množství tuku - nenasycených mastných kyselin.

Pokud milujete pečivo tak, jako já a k tomu si neodpustíte sandwiche v jakékoli podobě, určitě vás tady před pár týdny zaujal toustový chleba. Víte co? To jste ještě neměli tuto máslovou briošku! Je neuvěřitelně vláčná, skrz naskrz protkaná máslem, rozplývá se na jazyku. Je to zkrátka dokonalý kus světlého pečiva, který si zamilujete už v momentě, kdy jej dáte péct do trouby.

Už od zářijové dovolené v Lisabonu téměř každou noc sním o zářivě žlutých portugalských croissant brioche - tedy o pečivu, co vypadá jako croissant, ale přitom je to sladká máslová brioška (kterou se ale portugalci vůbec neostýchají kombinovat se sýrem a dokonce i se šunkou). Pátrání po receptu nebylo moc úspěšné. Na internetu jsem vyšťourala asi dvě nebo tři receptury a horko těžko jsem hodnotila, která by mohla stát za to. Nakonec jsem zavřela oči a ukázala prstem. Vzniklo z toho toto! Pravda, nejsou tak úžasně žluťoučké a ani zdaleka tak dokonalé, jako ty pod portugalským sluncem. Jsou ale nadýchané, měkoučké a slaďoučké a u nás doma si rozhodně vydobyly své neotřesitelné místo.

Koblížky jsou prostě evergreen. Letos jsem už zkusila koblihy klasické a pečené, ale zkrátka jsem nemohla odolat dalším. Tentokrát mě zlákala Maryna (www.laskominyodmaryny.cz) a její koblížky z Pribiňáčku. A tak jsem si v pátek nakoupila "krémáky" a dneska jsem se na koblížky vrhla. Bylo to, nevím, proč mě to překvapuje, boží. Koblížci byli rychle připravení, rychle usmažení a tak strašně nadýchaní a dobří, že je prostě musíte taky ochutnat!

"Jmenuju se jako tvoje nejoblíbenější ovoce,..." řekl jednou jeden člověk mojí kamarádce, když ještě netušil, že vůbec není tuctovka. Nepotřebuje jahody, maliny, ba ani borůvky...ona totiž už hodně dlouho miluje mango. A já ji dlouhé roky nechápala. Každé mango, které se mi dostalo do pusy bylo nezralé nebo zralé přespříliš a chutnalo jen a pouze jako oranžová cukrová homole. A pak jsem mangu dala druhou šanci...a třetí...a čtvrtou a pochopila jsem. Mango mi zachutnalo samo o sobě, i s jiným ovocem. Co mi ale stále vrtalo hlavou bylo to, jak z něj připravit prvotřídní dezert. Ten nápad jsem převracela z jedné i z druhé strany, inspiraci jsem hledala, kde se dalo. Vznikl z toho nepečený mangocheesecake s vrstvou mangoželé nahoře. Je jednoduchý, osvěžující a jen tak decentně sladký. Takže až si někdy přinesete domů 6 mang a budete si chtít trochu pohrát, zkuste nepečený mangocheesecake.

Když jsem začala chodit na vysokou školu, našla jsem si nové přátele a začali jsme se scházet i mimo ústav, oblíbili jsme si jednu zajímavou kavárnu. V té zajímavé kavárně mě od prvního dne lákal takový podivný dort. Byl celý čokoládový, poměrně nízký, docela popraskaný a říkali mu dort obláčkový. Veřejně jsem nad ním slintala několik týdnů, až jsem si ho jednou dala. A byl naprosto skvostný. Zvědavost mi nedala a recept jsem si našla. Párkrát jsem ho sama pekla, ale mnohem raději jsem se na něj vracela do té "naší" kavárny. Mám s ním spojené samé hezké věci...třeba když mi ho poslal můj "tajný" ctitel...ale dost už bylo tlachání!

Tuto typickou africkou polévku prý kdysi uvařil ghanský student na studijním pobytu v USA svým americkým přátelům. Co je na tom pravdy nevím. Nejsem ani z Ghany, ani z USA. Já jsem na tuto polévku poprvé narazila v polední nabídce jednoho olomouckého bistra. Pravidelně se tam opakuje, nicméně se mi ještě nikdy nepovedlo být v pravý čas na pravém místě. A tak jsem si tuto africkou zajímavost našla sama...a vyzkoušela. Příprava byla zdlouhavá, výsledek fenomenální.

Byla to právě letošní návštěva Slovenska, která mě přinutila konečně ochutnat dezert zvaný kréméš. Že se jedná o tradiční maďarskou specialitu asi nemusím připomínat. V Česku se připravuje na hromadu obdobných způsobů - některé jsou dobré, jiné horší, další s marmeládou, onaké mají místo těsta vyskládané sušenky. Nic z toho jsme péct nechtěla a tak jsem začala pátrat po "pravém" krémeši. A pravděpodobně jsem ho nenašla...a tak jsem se rozhodla vyzkoušet extra nadýchanou variantu - bílkový krémeš. Jsou...jak jen to říct trochu skromně...super! Nejsou nijak extrémně sladké, jsou nadýchané, křehké, lehké jako peříčko.

Neděle večer, venku pětadvacet stupňů, začíná se pomaličku smrákat, pod oknem mňouká kočka, šílená touha po sladkostech, v lednici resuscituju jahody. Plán je jasný - zužitkovat jahody a uspokojit mlsný jazýček. V hlavě se mi vybavila jednoduchá roláda s jahodami, kterou jsem kdysi kdesi viděla.

Když máte na přípravu oběda jen půl hodinky a zároveň máte chuť na něco nekomplikovaného, a přesto teplého a plnohodnotného, mohly by i vás zaujmout tyhle rychlé "zdravé" těstoviny. Jedná se o celozrnné špagety se smetanovou omáčkou s rajčátky, tuňákem, parmazánem a rozmarýnem. Jsou tak...letní....a navíc je po nich tak nějak lehce.

Celý život jsem se vyhýbala polévkám. Rodiče se je do mě snažili lít celý život a vždy bezvýsledně, a to ať už šlo o vývar, česnečku, gulášovku nebo krémovou pórkovou polévku. 

Po fyzicky i psychicky náročném dni je tu konečně večer. 

Milujete atmosféru vánočních trhů, ale nechce se vám mrznout ve frontě na svařák?  Stává se vám pravidelně, že vám na vánočních náměstích chybí oblíbená dobrota? Nebo prostě jen chcete ochutnat něco neobvyklého, co jste třeba ještě někdy neměli?

Když jsem ho chystala poprvé, byl dobrý. Když jsem ho udělala podruhé, dostal mě. Jednoduchý nadýchaný piškot prolitý nápaditě sladkou „šťávou“, skrytý pod vrstvou šlehačky a dozdobený vším, co máte rádi. Přesně to je radost, která přišla z Mexika pod názvem Tří mlékový dort. Já ji potkala v Deníku Dity P. a už ji nikdy nechci opustit. Má jen jeden malý nedostatek – nedá se krájet na malé porce!

Věřím, že každý si z dětství pamatuje řadu pokrmů, která dodnes nechce na talíři vidět. Je pro Vás tímto strašákem i rýžový nákyp? Mým rozhodně ne, doma, ani na základní škole se mi ho nikdy nikdo nepokoušel vnutit, a tak, když jsem před pár lety v Belgii okusila tamní rýžový dort a chvíli na to ve školní jídelně gymnázia i rýžový nákyp s meruňkami, neubránila jsem se hříchu. 

Jaký je rozdíl mezi semifreddem a zmrzlinou? Semifreddo je ne úplně zmrzlá zmrzlina. Vím, zní to divně. Svým dvoudenním víkendovým pozorováním toto tvrzení potvrzuji. Rozhodla jsem se, že zkusím udělat domácí zmrzlinu. Už dlouhou dobu toužím po zmrzlinovači, proto jsem považovala za moudré vyzkoušet zmrzlinu nejdřív samu o sobě. S mrazákem a lžící. Když jsem tedy vymýšlela dezert na narozeninovou oslavu, po pár hodinách a desítkách variant padla má volba na čokoládové brownies (recept jsme měli nedávno, jen jsem odstranila maliny) s čokoládovým semifreddem a meruňkovou zmrzlinou. Jak to dopadlo? Přímo skvěle. Jen ta čokoládová opravdu trochu víc tekla. :)

Přijela jsem z dovolené celá nadšená zkoušet nové věci. A protože mi už asi rok ležela v hlavě levandulová bábovka z některého z loňských Apetitů, a protože nám na zahradě krásná fialová levandule ještě pořád kvete, volba byla jasná. Kromě toho jsem nikdy nepekla bábovku.

Nemám ráda „tepelně zpracovaná jablka“. Jablečné koláče, štrúdly nebo třeba kompoty jsem nikdy nemilovala. Dost mě proto překvapilo, když se mi koncem minulého týdne dostal do rukou zářijový Albert magazín a zastavila jsem se u stránky s obráceným jablečným koláčem – jinak taky tarte tatin. Vypadal obyčejně a přesto tak zajímavě. Když jsem pak u rodičů uviděla bedýnku čerstvých jablek ze zahrady, bylo jasno. Tarte tatin bude právě ten jablečný kousek, který i mě dostane novou šanci.

Čokoládový hruškový koláč bez mouky, proč ne? Upekla jsem si ho večer, den před cestou do Prahy.