Lucie Lužná zpět

Skvělé víno, výtečné doutníky z Toskánska a co k tomu? Nic! Takhle to nešlo nechat, ale doma se toho zrovinka moc nenabízelo. Rychle jsem ale zmerčila, že by mohlo přijít na bruschettu s rajčaty. Jednak na ni stačí pár surovin, hotová je za chvíli a pochutnáte si parádně. Obzvlášť takhle k vínku. Byly jsme po návratu z Toskánska, takže tenhle klasický italský předkrm byl jasnou inspirací.

Od února se vyhýbám alkoholu. Fajn, cítím se svěže, lehce, kocovina mi nekazí plány, myslí mi to jako za studentských let. Jenže co s těmi železnými zásobami výtečného vína? Myslím, že alkohol v jídle se nepočítá. A tak tu máme kuře na citronech, přičemž omastek jsem svařila právě s vínem. Hmmm, mňam!

V New Yorku jsem byla u vytržení, jak tam "frčí" žemlovka. Na tento bread cake narazíte opravdu dost často, což nás samozřejmě přivedlo na otázku, kdy jsme naposled měli žemlovku. Nevzpomněli jsme si, a to byla výzva k nápravě. Jenže žemlovka... to zní trochu nudně. Ovšem s nutellou a pudinkovým přelivem, to už je jiná! Nebo s vanilkovou zmrzlinou? K tomu oříšky a jste polapeni. Tak schválně.

A tak se mi stalo, že jsem za poslední týden koupila postupně 3 kg cibule. Tak jsem koumala, co s ní, až jsem vykoumala. Prostě ji dám do koláče, vždyť smažená cibule je sladká. Těsto máme natrénováno z řeckého quiche, to je brnkačka, takže opět je tu recept, se kterým se vážně nenadřete. Chtěla jsem vám tento koláč vyfotit i rozkrojený, ale donesla jsem ho na párty kde se mi na něj všichni seběhli a byla jsem bez šance. Oni na rozdíl ode mě již cibulový koláč znali. Příště budu ve střehu, slibuji!

Mám pro vás recept na pomazánku. Tato je zeleninová, konkrétně z mrkve a okurky. A opět velice lehoučká na přípravu.

Už jste se na blogu mohli párkrát dočíst, že běžně nejím rýži, brambory, těstoviny... Takže zatímco si nejspíš říkáte, že jsem "fakt divná", tak pravda je taková, že bez příloh nezůstávám. Jen zkouším ty méně obvyklé. Věčně se cpu cizrnou, různými zeleninovými pyré, červenou čočkou, fazolovými lusky, špaldou (miluji ji s kysaným zelím), zeleninou připravovanou na desítky způsobů a nedávno jsem velice přišla na chuť pohance. Ovšem nedávno jsem vyrukovala s něčím, co mě chuťově zase vyneslo o pár příček výš. Když jsem upekla dýni spolu s červenou cibulí, ořechy, sýrem a javorovým sirupem a pak poslouchala to spokojený mlaskání u stolu, nezbylo mi, než se za tuto novinku v našem jídelníčku pochválit. Marně jsem si myslela, že dýňová příloha vydrží na dva dny, padla hnedle k obědu. K ní jsme udělali grilované kuřecí plátky a nutno říct, že i bez masa, jen tak, si pochutnáte. Takže se jdu o tuhle dobrotu s vámi podělit.

Plechovka tuňáka je nejdostupnější přísun bílkovin a tuku obsahuje tak málo, že se skoro nepočítá. Nejen z toho důvodu mám v komoře vždy dostatečnou zásobu. Nejraději mám ten ve vlastní šťávě, protože dieta je dieta, ale naučila jsem se využívat i ostatní varianty. Když mám na plánu recept, kde bych stejně musela použít olej, použiju prostě ten z tuňáka apod. Salátů jsem si z nich připravila už nepočítaně, ale tahle varianta byla velice příjemná změna v mém jídelníčku. 

Ten náš řezník! Jdete tam pro trochu kvalitní šunky a stejně se vždycky vrátíte s toliko masa, že máte o zábavu na několik dní postaráno. Tentokrát jsem si mimo jiné odnesla telecí kližku bez kosti. Před námi víkend, takže to stejně chtělo k obědu něco vydatnějšího, než ty moje zeleninový obědy z týdne. Těch si užívám, pokud vařím jen pro sebe, ale o víkendu bych bez masa doma nepochodila. Vlastně ani u sebe.

Měla jsem jasno, že bych se ráda inspirovala v italské kuchyni, která nás po letošní svatební cestě po Toskánsku ještě nepřešla. Respektive v oblibě jsme ji měli vždycky, ale rozhodně jsme z ní nebyli tak šílení jako teď. Myšlenkami jsem skončila u ossobuco, takže mě vcelku zamrzelo, že tohle telecí je bez kosti, protože to pravý ossobuco se dělá z telecí kližky s morkovou kostí, aby se morek krásně vyvařil. Nenechala jsem se ale odradit a stejně se pustila do díla. Kost nekost, představa tohodle jídla už mě nepustila. V poslední době taky dost ujíždíme na dušeným špenátu, takže toho je v lednici povětšinou až až. Kde jsme k tomu jen přišli? Ajóóó, v Toskánsku. Takže tolik k naší posedlosti. A znáte to, dáte půl kila špenátu na pánev a za chvíli kde nic, tu nic, zatímco v lednici zabíral celou polici. Příloha byla tedy jasná. Dokonce jsem pak ještě ve víru vášně utíkala pro bagetu. Obecně vzato, když přinesu domů pečivo, vzbudí to dojem, že jsem se něčeho dopustila a tímhle to hodlám odčinit. Prostě jako chlapi s kytkami. Jo, tak takhle jsem to doma dopracovala.

Jsou věci, kterými bych se mohla cpát pořád, a to klidně do úmoru! Avokáda, vajíčka, cottage sýry, tuňák... A taková vajíčková pomazánka, to je pro mě jeden z největších testů sebekontroly. Ovšem teď jsem přišla na řešení, které není věru zlé. Prostě si dělám vajíčkovo-avokádovou pomazánku a nejsem líná činit tak i několikrát týdně.

Že máte rádi dýňovou polévku? No jasně, já taky! Obzvlášť podzim si bez ní neumím představit. Jakmile končí léto, i bych z toho měla depku. Jenže pak je venku sychravo, do toho voní dýňová polívka a já si říkám, jak jsem jen mohla zapomenout, že jsou ty podzimy takhle super? Jenže... Kolik druhů dýňových polívek vaříte? Přiznám se bez mučení, že já jen jednu, leč s lehkými obměnami. Takže jsem první letošní dýňovku vzala pěkně z gruntu. Přidala jsem chilli a kokosový mlíko, stejně jako hafo koriandru a pro sichr i kokosový olej. Už když jsem ji vařila, bylo mi jasný, že tohle bude něco úplně jinýho. Kokosový olej mi krásně voněl pod nosem už od začátku vaření, a když jsem pak počas vaření ochutnávala, bylo to překvápko - tyhle vůně a chutě si fakt sedly. Díky kokosovýmu oleji a mlíku spolu s koriandrem a zázvorem Vám bude tato polévka asociovat chutě Asie, a přesto nepřebijí vyváženou chuť dýně, která polévce dominuje. O tom, že tohle se podařilo, svědčilo i to, že jsem ani neměla dovařeno a Kocour mi stál ke konci za zády a domáhal se pravidelných ochutnávek. Taky si pak přidal... Takže, dámy, na tuhle polívku nalákáte i chlapy, ani nemrknete.

A víte co ještě? Suroviny na tuhle polívku jsem Vám nafotila s bujónem, abych se pak během vaření začetla do jejich složení. Já SLIBUJU, že na tomhle blogu se už žádná "zvýrazňovací kostka" neobjeví!!! Předně si upřesněme, že běžný masox, bujón a tyhle ty kostky nejsou substitut za vývar, ale ZVÝRAZŇOVAČ chuti. Mrkněte na složení, to budete koukat, co se podařilo do takovéto kostičky nacpat. Koukali jsme na to oba jako u vytržení - látky zvýrazňující chuť a vůni (E621, E631, E627), škrob, cukr, karamelový sirup a barvivo, palmový tuk, pšeničná mouka, kyselina citronová, maltodextrin a k tomu totální minimum čehosi z masa a zeleniny. Vlastně s těmahle dvěma položkama v kostce moc nepočítejte. Takže jsem mazala pro zeleninu a tuhle polívku dělala z vývaru, který kostku neviděl ani z dálky - protože už byly v koši. Popřemýšlejte nad tím a když už, kupte si hotový vývar, ale opravdu vývar! A pokud nepůjde jinak, vlastně jsem během přehrabování se v kostkách, narazila na kostky EDEN Wurzl, který jsou ještě akceptovatelný. Dobře, je tam palmový olej, ale tentokrát volíme menší zlo... Tak jdeme na to! 

Na to, že bych zkusila upéct domácí baklavu, jsem pomýšlela už dlouho. Prostě to byla taková osobní výzva. Tento pekelně dobrej dezert hojně oblíbenej kupříkladu v Řecku, Turecku, či na Balkáně, mi prostě nedal spát. Potíž byla v tom, že sestává s teňunkých plátků těsta, který bych přirovnala tloušťkou k papíru, a to jsem věděla, že je teda to poslední, s čím by se mi chtělo dělat. Už vůbec ne jen tak, takže jako záminku jsem měla - až bude mít někdo narozeniny. Tak už! Těsto bych použila listový, ač se to nemá (leč může), což o to, ale nervy mám jenom jedny. Díky tomu jsem se ale dopátrala, že těsto na domácí baklavu se prodává! Seženete ho, pokud teda budete mít štěstí, pod názvem FILO těsto. Jedná se o balení, které sestává z mnoha tenkých plátků těsta. Koho by toto těsto zaujalo, ale neměl zrovna pomyšlení na sladký, zvesala ho může stejně tak použít třeba na nějaký rafinovaný slaný taštičky, koláče, knedlíčky, cokoli... Zkrátka byste z něj fakt měli něco zkusit.  

Jenže ono sehnat takový filo těsto nebyla zádná brnkačka. Osobně jsem ho koupila přes internet v toppotravinách, kde mi ho připravili k vyzvednutí do druhýho dne. Hm, a teď jim dělám reklamu, aniž bych mrkla. Jenže co na plat, prostě jsem ho tady sehnala a zkušenost mám s nima dobrou, nehledě na to, že těsto stejně tak doručí, nemusíte si ho vyzvedávat osobně. Pak byste ho taky měli sehnat v řeckých obchůdcích.

Připravte se ale na to, že domácí baklava je finančně a manuálně trošku náročnější... Těsto o cca 450 g vyjde na nějakých 250 Kč, k tomu půl kila ořechů, máslo, med a už teď v tom lítáte až po ušiška. Každopádně minimálně za experiment to stojí, protože dezert je to prostě famózní!!! A ač vyjde dráž, náležitě vám to vrátí - je to kalorická bomba! 

Kdo z vás zkoušel můj recept na banánový dezert bez mouky, nejspíš vám zbyla ta proklatě drahá mandlová "mouka". Pokud jste si ji teda nevyráběli sami z mandlí v přiměřeném množství. Abych vám vytáhla trn z paty, co s ní (za předpokladu, že se vám nechce péct makronky), přicházím s dalším receptem obsahujícím mandlovku a budete fakt koukat, jaká je to "brnkačka". Jsem ostuda, že zveřejňuju něco tak lehkého, ale věřím, že to oceníte. A pak, vezmeme-li v potaz, že do těchto sušenek nepřijde klasická mouka ani cukr a k tomu jsou pečené v troubě, skoro si troufám říct, že jsou řešením pro ty z vás, kteří jste si zakázali sladkosti a slanosti, abyste se dostali v létě do plavek. Ehm, předpokládám, že je nebudete jíst po kilech. Představa, že jím klasický brambůrky nebo sušenky se mi fakt příčí, těmahle jsem se cpala jedna radost. Není nad to, když víte, co v nich je a že nejsou nezdravý.

Minulou sobotu jsem si udělala den RAW (bezmasá jídla upravená max. ve 40 °C), v neděli pro změnu PALEO (velice zjednodušeně až nepřesně řečeno - průmyslově neupravená jídla, aneb jím, co si "nasbírám/ulovím"). A tohle je přesně ten moment, kdy se mě dost lidí ptá, jak to ten můj chlap se mnou vydrží??? Na svoji obranu bych ráda uvedla, že zdravější jídelníček se dodržuje mnohem snadněji, když je Vám servírován až pod nos, obzvlášť, když se to dá jíst. K tomu přidávám, že RAW den obsahoval i návštěvu RAW cukrárny, tak snad to ten můj Kocour snáší dobře.

Z mého nedělního tvoření Vám představuju tenhle banánový dezert. Krmila jsem jím statečně každého, kdo se jen mihl v mém okolí. A ti si pochutnávali, chválili ho, a když se dozvěděli, že je bez mouky a cukru, nevěřili. Už jsem se naučila, že když řeknu předem "je to zdravý/dietní" atd., moc nepochodím. Takže si vychutnám pochvaly a až pak jdu s pravdou ven. :D

Abych byla přesná, tenhle dezert je bez obilné mouky. Jak jsem dřív uváděla, mandlová mouka, kterou jsem v tomto receptu použila, není z nejlevnějších. Je ale vhodná i na pečení makronek, sušenek, případně sienek a mnoha dalšího. Také si ji můžete vyrobit sami namletím mandlových ořechů na prášek. Zde ale doporučuju malé pohledání na internetu, jak na to.

Polévkový krémy mám nejraději. Nikde to neříkejte, ale leccos se v nich schová. Tam poslední brambora, tu zase zbytek smetany na vaření, nebo kousek kuřete. A moc se u toho nenadřete. Takový řepový nebo brokolicový krém, to je u nás poměrně častá záležitost. Tak častá, že mě to samotnou začalo nudit. Usmyslela jsem si špenátový krém s rybou. Jenže jakou? Opětovně jsem skončila u tuňáka, protože jak omletí říkám, toho mám v komoře vždycky a je to zcela nenáročná záležitost. Čerstvý špenát se u nás v poslední době objevuje často jako velice žádaná příloha k masu, takže kolem a kolem, nebylo ani třeba vyrážet na nákup. Nicméně sešlo se, že když jsem tenhle krém vařila, Kocour se vypotácel z ložnice s kocovinou a v tu ránu jsem fakt neměla dojem, že by mi nad ním jakkoli zaplesal. Nakonec se ale stalo, že snědl i moji porci, takže asi jo, asi to byl fakt dobrej krém. Takhle, kdybych neměla v merku záhy vařit další chod, určitě bych tohle nedovolila a abych nepřeháněla, samozřejmě jsem tuhle polívku ochutnala. Byla jsem mile překvapená, že je to fakt změna. Příjemná. Mňam! 

Ribollitu jsem měla v merku už delší dobu. Pokaždé, když se koukám na fotky ze svatební cesty po Toskánsku, tak si říkám, že přesně tohle je to, co by nás na chvíli vrátilo zpátky - aspoň chuťově. Z nějakého důvodu nám právě večeře, kdy jsme měli tuhle polévku, utkvěla v paměti nejvíc. Konečně jsem si ji naplánovala, ale ten fenykl prostě nikde nebyl! Jenže tahle tradiční toskánská zeleninová polévka s chlebem si nezasluhovala žádný kompromis. Čtete to, jo? S chlebem! Ano, i ten jsem tam, přes všechny svoje zásady, opravdu dala. Čistě celozrnný, ale stejně...Tak jsem přes týden sehnala, co bylo potřeba, a minulý víkend jsem se pustila do díla. Vážení, já ji vařila 3 hodiny! Neděste se, že by Vám to zabralo tolik času, ale měla jsem dobrou náladu, línou sobotu, trochu melancholie, tak jsem si to užila - a hlavně se při tom děsně přejedla! Tahle polívka mi fakt moc chutnala už počas jejího vaření, takže z původní várky na 10 porcí mi při servírování zbyla sotva polovina. Jasně, že jsem si naplánovala, že jí udělám na 2 porce, ostatně jako u každé polívky. Podařilo se mi to snad někdy? Nikdy! Tady bych ráda podotkla, že pro tohle nemám vysvětlení. Zní to fakt blbě, ale celej den jsem se chválila, že jsem lepší polívku nejedla. Miluju luštěniny, fenykl, zeleniny jím kvanta a tady se mi to krásně sešlo.

Přiznám se, že tuhle bábovku jsem pekla dvakrát, než jsem byla spokojená a mohla jít na blog. Abych nemlžila, první bábovce bylo vyčiněno, že je málo sladká, vlastně vůbec, a dost hutná. Tak vážení, už je sladká akorát a křehká!

Venku prší a já s hrnkem teplého čaje koukám z okna, jak jsou nedělní plány ta tam. Na druhou stranu mám čas udělat parádní snídani. Tak proč ne? Na quinou s jablky a skořicí stejně pomýšlím už dlouho... 

Nechci Vás honit po všech čertech, abyste sháněli quinou, chia semínka a podobné specifické suroviny, protože vím, že ne všichni jste z Prahy se dvěma bio obchody vedle domu, ale tento recept mě přesvědčil, že to za to stojí. Tak snad budete souhlasit. 

Používáte přepuštěné máslo? A kolik za něj platíte? Doufám, že ne víc, než za běžnou "kostku", kterou si pak doma přepustíte. Ne, samozřejmě přeháním... Abych se přiznala, nejsem kdejaký konzument přepuštěného másla. Vlastně ani toho obyčejného, protože když nejíte pečivo, dost si tím používání másla eliminujete. Co mi však nedalo, byla cena přepuštěného másla. Jak je možný, že stojí tolik, když je to taková "brnkačka"? Protože se jmenuje "GHÍ"? Ale! Za marketing utrácím fakt dost, ale zrovna tohle je přespříliš.

Už jste zkoušeli, co vše jde vyrobit z poctivého čerstvého mléka? Věřím tomu, že mnozí z Vás už takové "pokusy" mají za sebou, mě to popadlo až teď. Takže jsem koupila litr plnotučného čerstvého farmářského mléka a rozhodla se vyrobit domácí cottage sýr. Na něm mám neutuchající závislost, opravdu mi nedělá sebemenší problém snídat jej každý den místo jogurtu. Po výrobě cottage mi zbyla syrovátka. Z ní jsem původně měla na plánu rovnou udělat riccota sýr, ale usoudila jsem, že bych ho měla tak malinko, že to nechám na příště. To koukáte, co? Z mléka cottage sýr, ze zbylé syrovátky ricottu... Aspoň teda já jsem koukala. A nedá mi to, abych se nepochlubila - nejvíc ze všech cottagů mi chutná ten můj vlastní.

Tyto vánoční ananasky byl můj největší letošní experiment, protože tolik ananasu jsem snad ještě do ničeho nenarvala. A aby toho nebylo málo, ještě jsem to "řízla" mangovým tuzemákem. Kdo neví, to je nová edice tuzemáků od Božkova. Baví mě dávat při pečení alkohol, kam to jen jde a tohle mi přišlo jako super tropická záležitost. No, a v závěru právě z těhle ananasek, jak jsem je nazvala, vzešlo naše nejoblíbenější vánoční cukroví pro letošek. Opravdu příjemná to změna... Výborný byly i bez polevy, ta jim ale teprve dodala ten správnej šmrnc. Škoda každé ananasky, co jsme slupli bez ní. A že jich bylo...

Otevřu komoru a koukám, co jsem to zase nasyslila. Artyčoky v plechovce, fazolové lusky v plechovce, olivy, kapary, tuňák... Tohle je moje večerní mlsání. Někdo má holt dózu sušenek, já se cpu tímhle. Běžně si tyto věci střežím, protože když přijde mlsná a není co by, jsem dost nepříčetná, ale opět jsem dostala domácí listové těsto, a tak vznikl výýýýborný slaný koláč. Za těchto okolností jsem ochotná vyjednávat.... :)

Tohle cukroví mi udělalo fakt radost, protože do poslední chvíle jsem jsem napjatě čekala, zda se vydaří přesně tak, jak si představuju. Ale zadařilo, vychytala jsem ho do posledního detailu a Vám už můžu naservírovat receptík, který má zaručeno, že se povede. Osobně tomuto cukroví říkám skleněnky, ale název jsem trochu změnila, ať pak mé stránky zbytečně nenavštěvují uživatelé omamných látek hledající zcela jiné informace.

Chutí připomíná linecké, avšak náplň je vytvořena z bonbonů, které se v troubě proměnily barevná sklíčka. Takže nebojte se, přes svůj název je uvítají zejména děti.

Není to tak dlouho, co mě popadla pečící a vařící múza. Může za to pár momentů věnovaných vzpomínkám na naše letošní dovolené s nápadem, že všechno, co nám tam fakt chutnalo, zkusím doma uvařit nebo upéct. Takže americké bagely, telecí ossibuchi, tyhle cantuccini a další a další, ale ať nepředbíhám. Vlastně těma bagelama jsem právě předběhla...

Řekla bych, že všeobecně v Itálii jsou cantuccini (čti kantučíny) jedna z prvních věcí (no, dobře, po zmrzlině), na kterou narazíte. Nejprve jsem si říkala, co na tom ti Italové mají. Byly v každé kavárně, prodávaly se v každém obchodě, každý je nám nabízel... Netrvalo ale dlouho a skončili jsme v jedné italské domácnosti na večeři, kde nám dle očekávání tyhle sušenky nabídli, ovšem s griotkou. A v ten moment jsem těm zpropadeným sušenkám propadla! Samozřejmě, že jsme se domů vraceli s několika balíky cantuccini, které padly do pár dnů. Věděla jsem, že jsou v dostání i v Čechách, a to poměrně bez obtíží, jen ta cena mi přišla poněkud šílená. Vlastně ještě šílenější, když jsem si na ně našla recept. Za pár desítek minut se můžete cpát cantuccini k prasknutí. Tak pojďme na to... Mimochodem když jsem tyhle sušenky donesla na návštěvu ke Kocourovým rodičům, rozzářili se nad nimi se slovy "vánoční pumprnikle"! Tohle jsem teda slyšela prvně, ale dost možná, že Vy ne...

Minulý měsíc jsem googlila, jak asi tak vypadá italský svatební dort (jo, i to se Vám v životě může stát. Že nedám dopustit na italskou kuchyni, to už na mých stránkách zřejmě šlo pochytit. O to větší šok jsem měla, že italský svatební dort je jen takové obyčejné krémové nic. Fakt jsem z toho byla zklamaná. Nicméně mi to několik dní nešlo z hlavy, až dospěla jsem k závěru, že to přece nemůže být jen tak. Našla jsem na něj nespočet receptů, vybrala ten nejtradičnější a pustila se do díla. A už když jsem dělala korpus, začínalo mi být jasné, k jaké křivdě došlo. Fakt nemám potřebu ochutnávat těsto, ale tohle vonělo tak, že jsem vzala lžíci a prostě ho otestovala! A když byl dort hotový? Zpropadení Italové, zase se nemýlili!!!

Je to pár dní, co jsem k sobě domů sezvala pořádný babinec a hnedle jsem to pojala jako příležitost otestovat na těch mých holkách "něco nového a zdravého", ať mi moc neremcají, že mají dietu a podobně. Taky jsem už pojala přesvědčení, že Kocour si na tu moji kuchyni (mnohdy nevšedních zážitků :) zvykl a už mu nic nerozhodí sandál. Tohle však byla jiná...

Na výrobu chutney (čti čatný) se těšíme každý podzim jako malá děcka. Loni jsme vařili švestkové a když jsme na našem dvoře nasbírali špendlíky, hnedle bylo jasné, co bude následovat - špendlíkové. Chutney je, řekněme, taková kořeněná marmeláda, která je výtečná zejména k sýrům. Chutí je žíhaná, sladko-kořeněná. Mňam, to musíte prostě ochutnat. Takže si to jen představte - lahodné víno, výtečné sýry a nyní to můžete doladit touhle skvělou "majdou" k sýrům. Začnete jedním letmým namočením sýru a končíte plnou lžící ke každé sýrové kostičce. Věřte mi, už jsem hostila pár návštěvníků, kteří mi nevědomky ujídali chutney přímo lžičkou.

O avokádu jsem už psala, že je velice prospěšné a byť plné tuku, ten se neukládá do těch tělesných. Kolem a kolem tedy můžu říct, že tato směs na těstoviny je velice zdravá. Máte-li spiralizér, můžete ji mít ještě zdravější, uděláte-li si k tomu cuketové nebo jakékoli jiné zeleninové "špagety". Nicméně já jsem zvolila čerstvé těstoviny a byla to pochoutka!

Koupila jsem plechovku slávek a pak jsem se tvářila děsně profi, jak servíruju středomořskou krmi. Jo, to by mi šlo. Považuju však za správné přiznat se, že jsem se kvůli tomu v kuchyni opravdu dlouho nepozdržela. Těstoviny se dělaly samy a ostatní suroviny jsem nakrájela a dala na pánev. Takže asi tolik k mému středomořskému umu. Ovšem stejně tak ráda bych ještě dodala, že v horkách, která teď panují, to byl naprosto skvělý oběd. Lehký, svěží, chutný, čili za minimum práce maximum nadšení.

Musím se přiznat, že do letoška jsem cuketám nijak neholdovala. Maximálně jsem je tak grilovala, či z nich dělala frittatu. Chyba! A proč se tak stalo? Protože... Moje máma rezignovaně nad letošní úrodou tvrdí, že cukety jsou plevel a rve mi jich do tašky, seč se jich tam jen vejde. Tak asi tolik. Samozřejmě bez ohledu na to, že já si pak lámu hlavu, co si jen s tolika cuketami počít?? To způsobilo, že jsem si cuketu dost oblíbila. Raději pozděj, než nikdy. Leč trochu tuším, že kdo má zahradu nebo někoho takového v okolí, je také statečně zásoben a čelí stejné výzvě. Takže nechť je Vám tento receptík inspirací, stejně jako předchozí cuketové mini pizzy. A tenhle salát je speciálně "žravý", jak se ukázalo.

A je tu další osvěžení, tentokrát sladké. Původně jsem myslela, že z tohoto dezertu udělám zmrzlinu, ale použité suroviny okamžitě zmrzly na kostku ledu, se kterou docela dlouho nebylo k hnutí. Ukázalo se však, že uchovávat tuto dobrotu v lednici je mnohem lepší- je ihned po ruce a k snědku. Nehledě na to, že domácí zmrzliny mám v mrazáku poměrně dost, takže toto byla velice příjemná změna. Přirovnala bych to k čokoládovému mousse (tj. dezert z čokoládové pěny). Kdo by chtěl ještě zdravější variantu, nechť vynechá javorový sirup. Mimochodem opět přicházím s tak lehkým a rychlým receptem, že to skoro nestojí za řeč.  Ale ta chuť pak ano, tak se na to pojďme podívat.

Až teď jsem si uvědomila, že jsem se Vám nepochlubila s receptem na sorbet. Zrovna s tím sorbetem, bez kterého si neumím představit léto! 

Aktuálně můj neoblíbenější dezert? Jednoznačně crumble, po našem krambl! Pouze ovoce, křupavá drobenka a jako bonus zmrzlina nebo horký puding. Tímhle bych se cpala pořád! Nejen já, už jsem tuhle delikatesu dost proslavila ve svém okolí... A co se přípravy týká, máte za 15 minut hotovo!

A zase ten tuňák... Asi je na čase přiznat Vám svoji letní lenost. Prostě otevřu plechovku, udělám z této rybky něco rychlého a jednoduchého a můžu utíkat užívat si sluníčka. Nehledě na to, že když je takové teplo, žádná těžká jídla se mi jíst nechce. A o tuňáku a jeho dietnímu a nutričnímu přínosu jsme si už povídali. Tentokrát jsem si na oběd udělala tuňákové placky. Zvolila jsem variantu "tuňák v oleji s oregánem" a hnedle bylo o bylinku navíc a na čem smažit.

Další jednoduchý recept, který jistě osvěží Váš jídelníček, pokud jej ještě neznáte. A aby byl Váš oběd zcela výjimečný, jako přílohu jsem zvolila polentu - a s tou můžete dělat divy.

Zelináři už nás krásně zásobují řepou, na zahrádkách jakbysmet, tak konečně přichází období, kdy si můžeme pochutnávat na jedné z nejpřínosnějších potravin. Možná jste si už loni dle receptů všimli, že řepu můžu pořád a na všemožné způsoby. To že mi tak chutná, je vlastně můj bonus. Řepa je bohatá na živiny a vlákninu, pročišťuje organismus, obsahuje velké množství kyseliny listové, což ocení zejména těhotné ženy; říká se, že upravuje krevní tlak a ze svého okolí vím, že nápoje z ní pijí lidé bojující s rakovinou. Abych však nekončila úvod takto pošmourně, přidávám ještě upozornění, že také dobře barví, tak se pak neděste, že s Vámi něco není v pořádku. Vy už určitě víte, o čem mluvím. To jsem si tedy pomohla s tím ukončením úvodu.

Letošní sezónu řepy zahájím polévkou. Sice s méně tradičními surovinami, ale i to má své opodstatnění. Zkusili jste třeba někdy použít kokosové mléko místo smetany? Ne, tak to můžete zkusit právě v tomto receptu jako dietnější verzi. Ano, kokosové mléko také obsahuje tuk, ale mnohem tělu přínosnější, než taková smetana a chuťově je velmi zajímavé. Koupíte-li celou plechovku, zbude Vám. Tak jej zkuste použít do smoothie, do kari, omáček, domácí zmrzliny... A o zázvoru ani nemluvě, ten prostě přínosný je. 

A zase to smoothie. Je to prostě rychlovka, řešení svačiny a ještě dobrý pocit, jak zdravý vedu jídelníček. Nehledě na to, že smoothie opravdu zasytí. Je tu recept na zeleninové smoothie, tak teď ještě trocha té inspirace pro ovocné smoothie.

Nic ve mě nevzbuzuje větší hrůzu, než kuřecí maso. Kupuju jej tak výjimečně, že zatímco v jiných domácnostech je sváteční například jehněčí, u nás kuřecí. Vlastně kolik jsme měli kuřecího za poslední rok, spočítáte na blogu, protože jsem Vás o žádné neošidila. Je tomu tak proto, že si o kuřatech dostupných v běžných obchodech myslím své. A tím bych to utla, než se vytočím. O to větší radost mám, když narazím na kuřecí maso s prokazatelným původem od poctivého farmáře, či kupuju-li jej od někoho, kdo nějakou farmu navštěvuje, tedy ji zná a můžu se na takovou referenci spolehnout. 

Výtečné kuřecí masíčko jsem posledně zakoupila ve Sklizeno v Dejvicích. Jako přílohu jsem volila čerstvé těstoviny s rajčaty, houbami a parmezánem a mohli jsme se utlouct. Tohle bylo totiž kuřecí maso z farmy, které mělo naprosto vyjímečnou chuť. Jestli máte kuřata od souseda, z farmy, z obchodu, z trhů, nechám na Vás, každopádně tento recept by Vám neměl uniknout.

Tyhle lívance jsou moje spása! Snažím se vyhýbat sladkému, ale chuť na něj se sem tam objeví. Takto jsem se trápila dobré dva dny, než jsem si vzpomněla na borůvky v lednici a pak už byl jen krůček k těmto lívancům. Domácí vajíčka jsem měla a banány mi do chvíle přivezl internetový obchod. Takhle, nejsem až tak líná, aby mě obtěžovalo dělat normální lívance, natož chodit do obchodu pro banány, ale zrovna se belhám o berlích, tak se mi dočasně komplikuje situace a takhle se mi složí tašky s nákupem až v kuchyni. Mimochodem tento recept je zároveň i paleo. To znamená, že potraviny na něj nebyly chemicky zpracované, když to hoooooodně zjednoduším, a řadí se mezi tělu prospěšné. To jsem to tedy opravdu hodně zjednodušila.