Marcela Prachařová z blogu Pradobroty zpět

Tenhle  moučník je vhodný pro všechny milovníky hutných tvarožníků, kteří chtějí "za málo peněz hodně muziky". Tvarohová zebra je poměrně jednoduchá, chuťově výborná a ještě s ní uděláte dojem, že jste profík. Jen se na vás navalí spousta otázek "Jak jsi to udělala? To musí být strašně těžké, ne?"

Zebra z fotek byla pečena ve formě s průměrem 22 cm, níže v receptu je nechána i jedna starší fotka, kde se zebra pekla ve formě 27 cm (je tedy nižší a méně efektní).

Dokud jsem tuhle pochutinu neochutnala, zdála se mi kombinace sladké a slané chuti trochu (no trochu dost) divná. Ale pokud se to se solí nepřežene, jedná se o opravdovou lahůdku ještě o stupeň lepší než samotný karamel. A třeba můj syn zbožňuje zmrzlinu se slaným karamelem, dává si jí vždy, když ji někde vidí.

Slaný karamel můžete použít na spoustu způsobů - můžete si s ním polít cheesecake, udělat náplň do dortu, nebo s ním dort polít, pokapat palačinky nebo lívance či vafle, osladit si s ní ranní kaši, horký nalít na vanilkovou zmrzku a nebo ho mlsat jen tak lžičkou.

Dávka v receptu vyjde na větší zavařovací skleničku - přibližně 300 ml produktu.

Koprová omáčka je klasika českých jídelen a rozděluje lidi na dva tábory - ti, co jí milují, a ti, co jí nesnáší. Já se řadím k první skupině, miluju jí od malička. V jídelně jí dělali smetanovou a do sladka, moje maminka jí dělala z mléka a vajíčka a trochu do kysela. Já si v dospělosti vyzkoušela uvařit několik variant včetně té se zakysanou smetanou, až jsem zakotvila v krémové z tučné smetany (a hlavně z poctivého vývaru) a vařím jí už jen takhle.

A která varianta maso + knedlík vs. vajíčko + brambor se u vás servíruje? Já volím vejce a brambor.

Když se řekne květák, hodně lidí si automaticky představí tuhle zeleninu obalovanou a osmaženou. Já na ta smažená jídla až tak nejsem a z květáku miluji mozeček. Jednoduché jídlo, za chvíli hotové a díky vejcím i s dostatkem bílkovin.

Můj manžel příliš nemá rád vnitřnosti (resp. nejí je ve velkém množství). Jednou jsem ho přemluvila na restovaná játra na grilu a na nich si pochutnal. Játra na červeném víně podle Romana Vaňka mi připravil naopak on a já ho blahořečila do nebes, protože něco tak dobrého jsem už dlouho neměla. Tohle jídlo je rychlovka, takže za půl hodiny od vytažení nože a prkýnka můžete jíst.

Jídla z pomalého hrnce mají tu výhodu, že jsou velmi rychlá na prvotní přípravu (obvykle naházet vše do hrnce, zapnout ho a odejít třeba na dopolední procházku a přijít k hotovému obědu) a navíc vše zůstane šťavnaté a nevysušené. Já jsem tentokrát zkusila trhané kuře - konkrétně prsa a byla to dobrá volba. Maso není vysušené, spousta omáčky zaručí skvělý "doprovod" k rýži a takto připravené maso neurazí asi v sendviči, když chcete vyrazit na výlet.

Pokud máte doma kurkumu, můžete dle původního receptu použít 1 lžíci kurkumy a 1 lžičku kari. A pokud máte rádi ostré, špetka chilli bude tomuhle jídlu taky slušet.

Když měla dcerka letos svátek, jako obvykle jsem se jí ptala, jaký chce dort. Tak prý má být politý čokoládou, ale jinak světlý, nahoře maliny, jahody a borůvky a všude krémové bobečky. Přání jsem jí splnila a udělala tak trochu dort v retro vzhledu.  Tak jestli jste na něj dostali chuť, pusťte se do něj, není náročný a vsadím se, že bude chutnat všem!

Rýmovník alias Plectranthus si už před několika lety našel místo v naší domácnosti jako pokojová květina. Jako jedna z mála se mi ji nepovedlo zahubit (nebo alespoň ne úplně). Je nenáročná na pěstování, velmi rychle a jednoduše se řízkuje a navíc je proslulá svým zázračným účinkem na rýmu a nachlazení. U nás doma teda proti rýmě moc nepomohla, ale i tak k ní děti rády čichají a při nachlazení si listy berou do postele.

Občas jsem si udělala z rýmovníku čaj, vůbec nebyl špatný a tak jsem letos zkusila sirup a on je výborný! Má skvělou osvěžující chuť po bylinkách jako je meduňka a ještě něco, co neumím identifikovat. Možná má léčivé účinky, možná ne, každopádně je opravdu chutný, a pokud se vám doma rýmovník rozmnožil do trochu větších rozměrů, můžete ho jako já oškubat a svařit z něj sirup.

Uvedené množství v receptu je na tyhle dvě lahvičky - jedna má obsah půl litru.

Tyhle řezy jsou tak trochu vzpomínkou na dětství. Vláčný kakaový korpus, na něm lepkavá poleva, kterou jsme se jako děti zašpinily i na čele a kokos jako báječná tečka za tím vším! A nedávno nám je shodou okolností upekla jedna i druhá babička. Od obou jsem si vzala recept, a ač byly buchty na chuť skoro stejné, recepty se lišily v náročnosti, takže jsem nakonec zvolila ten jednodušší, ubrala z původního rozpisu velké množství cukru, přidala jogurt pro vláčnost a vznikly řezy, které vám dnes přináším ve formě receptu. Kolegům jsem je nedávno přinesla fyzicky do práce a řezy mizely rychlostí blesku a na koho nezbylo, litoval.

Tohle jídlo připravuju už hodně dlouho a recept mám od své švagrové Petry. Recept je jednoduchý, poměrně bezpracný, výsledek chuťově výborný. Má jen jednu špatnou vlastnost - tahle úprava masa není příliš vzhledná a celé je to takové nefotogenické. Takže se nenechte zmást, jídlo chutná líp než vypadá.

Tenhle recept je skoro 4 roky starý, ale pořád stejně skvělý! Tak jsem ho pro vás vytáhla z historie, přefotila a doufám, že bude chutnat. 

Když jsem tyhle linecké koláčky pekla poprvé, nezadařilo se tak, jak bych si přála. Chuť byla ale úžasná, a tak jsem věděla,  že je musím příště zkusit znovu a dám si pozor na náplň, která mi původně hodně tekla, a dost jí zbylo. Recept je od babičky mojí kamarádky Zuzky. Já jsem jen upravila náplň, aby se mi nestávalo to, co poprvé.

Pokud použijete vaničkový tvaroh, začněte tím, že ho necháte dvě hodiny před pečením okapat přes plátýnko. 

Na pouti hledám vždycky dva artikly - lékořicový pendrek a kokosový suk. Ten první si doma nepřipravím, ale ten druhý ano - a ještě lepší než originál. A navíc ho stačí nechat jen ztuhnout, takže ideální řešení na cukroví na poslední chvíli. 

Vanilkové rohlíčky jsou základem skoro každé vánoční tabule. Každý je dělá jinak, každý má recept na ty svoje nejlepší, každý je peče z jiných ořechů. Mně nejvíc chutnají mandlové.

Perník jsem jako dítě měla moc ráda, ale jako dospělá jsem ho mockrát nepekla. A přitom je to škoda, protože takový perník je velmi rychlý, jednoduchý a v kombinaci s marmeládou a čokoládovou polevou chutná snad každému. V listopadovém Apetitu byl jeden perník v sekci  hrnkových receptů a já se ho rozhodla upéct svému ukašlanému dítěti, se kterým jsem doma. A protože se po zveřejnění fotky na instagramu pár lidí ptalo po receptu, máte ho tu.

Tenhle koláč vznikl opět jako znouzectnost - doma nic moc nebylo, jen jablka, v lednici máslo a já měla chuť na něco dobrého a hlavně rychlého. Tak jsem zkusila zkombinovat těsto na mé oblíbené galetky a nacpat dovnitř jablka tak, jak je mám nejraději. A samozřejmě zmizel rychlostí blesku.

Tenhle koláč na fotce je třetí pokus (tu náplň jsem maličko vypilovala k ještě lepšímu) a v mezičase jsem zkoušela i všeobecně oblíbený karamelový tarte tatin (obrácený jablečný koláč) a věřte, že galetky měly u nás doma o dost větší úspěch. Ale možná je to tím, že tarte tatin prostě neumím a nebo jsou děti po mně a jablka nejraději se skořicí.

S koncem prázdnin na mě dýchl podzim a já dostala chuť na trochu jiné dezerty než ovocné (ovšem období jablečných koláčů ještě přijde, to nemám strach). V týdnu jsem si říkala, že bych si dala mrkvový dort, ale ne celý, spíš nějaký poloviční, nebo nějakou jeho variantu a v tu chvíli mě to napadlo - mrkvová roláda! A upletla jsem si na sebe trochu bič, protože fakt nelze vzít rozpis na těsto na mrkvový dort a očekávat, že bude fungovat i v roládě. A převzít cizí recept jsem taky nechtěla, protože ten můj mrkváč mi prostě chutná nejvíc (z těch zkoušených). Nakonec jsem roládu pekla 3x, než jsem vychytala správnou konzistenci i chuť těsta (krém byl jednoduchý, ten se z původního receptu dal použít) a tady máte recept. 

Tenhle dort byl vlastně nouzovka, aby dceři nebylo líto, že se domácí oslava jejích narozenin kvůli nemoci ruší. Nákupy jsem zrušila a nahlédla do lednice, co tam je, a vznikl z toho jednoduchý a vlastně dost obyčejný dort s kakaovým piškotem a krémem z tvarohu. A víte, jak se říká, že méně je někdy více a krása je v obyčejných věcech? Tak o tomhle dortu to platí 100%. Zvládne ho opravdu každý, suroviny budete mít za 90% doma a každý tvarohový nadšenec ho bude milovat.

Lze ho kombinovat i s ovocnýma náplněmi - dobré do něj jsou jahody, maliny, borůvky nebo rybíz všeho druhu.

A ty makronky nejsou součástí receptu, ty pekla Štěpánka z Tasty life a měly být součástí oslavy.

Tip na tenhle koláč mi asi před dvěma lety dala kamarádka Jana a já se k němu dostala až teď. Pochází z nějakého německého časopisu, takže mi ho musela i přeložit (já umím německy jen pár vtipných vět, jinak nic). První pokus byl dobrý, ale náplň podivně suchá, takže následoval pokus druhý a ten už je dokonalý. Koláč jako celek nevypadá úplně hezky, náplň se během pečení nafoukne, udělá se zlatý okraj a při chladnutí zase splaskne. Nenechte se však odradit, odmění se vám na řezu Je krásně lehoučký a nadýchaný a tmavý korpus chutná jako základ na cheesecake. Skvělá kombinace!

Abych řekla pravdu, na tahle typicky česká jídla jsem nikdy moc nebyla a na chuť jsem jim přišla až s prvním těhotenstvím (třeba takovou svíčkovou jsem jako dítě nesnášela!). O to víc si je ale dneska dokážu vychutnat a s pořízením pomalého hrnce jsem z chuti pomalu pečeného masa unešená, protože zrovna tohle drůbeží tmavé maso fakt potřebuje minimum snahy a je dokonalé.

Recept, který následuje je vlastně velmi jednoduchý a opravdu tady platí, že méně je někdy více - není třeba složitě kombinovat suroviny a sypat na maso nezvyklé koření, pochutnáte si na něčem zdánlivě obyčejném a banálním. Zelí mi trvalo několik pokusů, než jsem ho dotáhla ke své spokojenosti - je krásně jemné, akorát sladké a přitom pořád výrazné. A chutná i dětem, které (stejně jako já) křiví pusu, když ochutnají kysané zelí.

Lokše nejsou nic složitého, jen je důležité pracovat rychle a efektivně, protože jak všichni víme, bramborové těsto rádo řídne a pak se s ním nedá pracovat. Kdo si netroufá na lokše, klidně uvaří bramborový knedlík a nebo jen vařené a rozmačkané brambory.

Sušenky z arašídového másla jsem chtěla vyzkoušet už hodně dlouho. Vždycky jsem si koupila velkou pixlu burákového másla, přinesla ji domů a říkala si, že z ní něco upeču. A třeba po týdnu se rozhodla, že jdu na to, otevřela pixlu a tam tak 50 g. Zdá se, že v naší domácnosti arašídové máslo zázračně sublimuje. Nebo spíš se po lžičkách přemísťuje do nejmenovaných úst. No každopádně tentokrát se mi povedlo máslo uchránit a urychleně z něj něco upéct! A díky tomu vám přináším recept, který chutnal hlavně dětem - klasické arašídové sušenky s podílem klasického másla.

Vždycky, když děti nechtějí moc jíst (většinou při nebo po nemoci), vím, že jim chuť 100% spraví rajská omáčka. Stejně jako já ji prostě milují a během chvíle vymetou talíře do poslední kapičky. Ideálně s těstovinami (ty dětem chutnají nejvíc, kolínka forever), i když já pro sebe obvykle volím basmati rýži, neboť je dietnější a taky mi prostě víc chutná.

Každý tu svou rajskou vaří podle sebe, já jsem se k té ideální variantě prokousávala dlouho a přes nespočet pokusů. Zkoušela jsem jen z rajčat a nebo jen z protlaku, jednou i bez vývaru jen z vody, ale ta nejlepší, u které jsem zůstala obsahuje všechno - vývar, rajčata i protlak - pak jsou ty chutě přesně tak, jak mají být.

Rajskou dělám v 99 případech ze 100 s kouličkami z mletého masa. Děti je mají raději než plátek hovězího a je s tím trochu méně práce. V receptu pak uvádím, jak ochutit hovězí i drůbeží variantu.

Když jsem viděla únorový Apetit, hned mě zaujaly recepty s jablečným pyré (a nejen proto, že letos máme jablek habakuk a už nevím, co s nimi, navíc jablečné máslo z pomalého hrnce je skvělá věc, ale udělala jsem ho fakt hodně, tak není na škodu ho spotřebovat naráz trochu větší množství, no ne? A tak jsem vybrala recept na jablečný chlebíček a prvně ho upekla jako menší bábovku a podruhé  už jako chlebíček. A abych se přiznala, tak je to fakt dobrota. Lehce kořeněný, báječně nadýchaný a přesto velmi vláčný. Nedovedu si představit, že by někomu nechutnal.

Recept je původně psán jako hrnkový a vy víte, jak moc to nemám ráda, takže jsem ho nejen pro sebe hezky převážila a přepsala i do gramážové podoby. A pokud nemáte jablečné máslo, nesmutněte, použít se dá dětská přesnídávka (a ta se dá koupit v každém obchodě s potravinami) a nebo si uvařte jablečné pyré podle návodu na začátku receptu. 

Jako jablečné pyré lze použít buď jablečné máslo z pomalého hrnce, nebo jablečnou přesnídávku pro děti (do ní je lepší přidat cca lžící cukru) případně si uvařit pyré z jablek: Jablka oloupeme, zbavíme jádřince a nakrájíme na menší kousky, posypeme trochou cukru, podlijeme trochou vody a na mírném ohni dusíme pod pokličkou asi 30 minut. Pak jablka rozmixujeme a necháme vychladnout. 

Pokud hledáte recept n mazanec, který je pěkně hutný, žádná nadýchaná pěna a na plechu se vám nerozjede do placky, ale zůstane krásně vysoký, tenhle podle Romana Vaňka je ten pravý. Peču ho pravidelně a vždycky se povedl. Jen je sázka do loterie, jak dlouho bude kynout. Někdy stačí hodina, jindy dvě a loni jsem potřebovala hodiny tři.

Původně jsem hledala na pinterestu inspiraci na nový jablečný koláč a nakonec mě zaujal recept na husté pyré z jablek z pomalého hrnce. Jelikož máme jablek fakt hodně a nestíháme je jíst jen tak a v pomalém hrnci jsem zatím dělala jen slané věci, musela jsem ho vyzkoušet. A povedlo se na výbornou! Dětem moc chutná a během chvíle jsme snědli už 3 skleničky.

Nečekejte konzistenci jako máslo, já jsem jen zachovala původní název. Jedná se prostě o husté pyré, které jde třeba namazat na chleba, ale zároveň zamíchat do jogurtu a určitě by se dalo použít jako náplň do koláče (ale tady bych zvážila zahuštění ještě škrobem).

Uvedené množství je dělané na velkou nádobu pomalého hrnce o objemu 5,7 l. Pokud máte menší nádobu, uzpůsobte tomu i množství použitých jablek. Do mého hrnce se ty jablka v syrovém stavu vešly tak akorát.

Tenhle koláč ležel na blogu už dlouho skoro zapomenutý, ale protože jsem věděla, že je dobrý, rozhodla jsem se ho po delší době znovu upéct a přefotit. Je výborný do podzimních plískanic, ale i teď do mrazů, kdy ze zásob jablek občas taháte kousky, které nikdo nechce jíst jen tak syrové. A pokud jste jako já, a neradi vyhazujete byť ošklivé, ale nezkažené jídlo, můžete strupatá nebo moučná jablka upotřebit do téhle dobroty. 

Na recept není potřeba nic šlehat nebo zdlouhavě třít, ingredience jsou rozepsané i na hrnky a lžíce, takže je tenhle koláč dobrý i pro začínající pekařky bez pořádného vybavení, nebo třeba na chatu.

Klasickou česnekovou pomazánku, do které se dává čerstvě prolisovaný česnek, miluju. Když jsem viděla v časopise Fresh variantu z pečeného česneku, musela jsem ji zkusit. A je úplně jiná, než ta z čerstvého. Pečením se vytratí síla a štiplavost a česnek dostane nový rozměr. Já jsem oproti původnímu receptu použila žervé a ne kozí sýr a trochu smetany.

Jelikož je česnek před přípravou pomazánky potřeba upéct, je dobré h dávat do trouby, když pečeme něco slaného - maso, těstoviny, brambory, prostě cokoliv, čemu nebude vadit česnekové aroma. Česnek se peče hodinu, tak ať není trouba málo vytížená.

Tohle jídlo mám moc ráda. Pro někoho hrozba ze školní jídelny, ale u nás ho uměli (jako téměř všechno), a tak se povedlo mi ho lehce zošklivovat až v menze a pracovních vývařovnách, kde se často stávalo, že maso v paprikách bylo z půlky syrové. Ale ani to mě nezlomilo a plněné papriky jsem začala připravovat doma a hned první pokus se vyvedl. A tak ho s chutí vařím celkem pravidelně. Recept tu na blogu visí už docela dlouho, ale za ty roky už i tohle jídlo vařím trochu jinak, a tak bylo potřeba oprášit nejen fotku, ale i recept.

Máte chuť na něco rychlého, zdravého a dobrého? Zkuste tohle dušené kuřecí. Přípravy příliš nepotřebuje, není zahuštěné ani gramem mouky (ale červenou čočkou, kterou v tomhle jídle sní i syn, který čočku normálně odmítá). Když jsem ho zkusila prvně, bylo mi jasné, že se zařadí mezi stálice "obědových rychlovek". Zapatláte jen jednu pánev a během dušení si v klidu stihnete připravit i přílohu. 

Občas se stane, že mi nějaká kamarádka a nebo i fanoušek pošle tip na recept, který mu chutnal a který mám zkusit i já. Tahle situace nastala v úterý večer, když mi kamarádka Lucka (tímto jí moc děkuji) poslala recept na přirozeně bezlaktozovou buchtu, kam se vejde spousta jablek, je rychlá a ještě dobrá. Takže jsem jí do dvou hodin upekla (a spotřebovala většinu strupatých jablek, které jsem doma našla) a uznala, že je fakt dobrá a dost jednoduchá. Oproti originálu jsem ubrala dost cukru a servírování vylepšila o zakysanou smetanu (bezlaktozovou samozřejmě) - ta se totiž k jablečno-skořicové chuti parádně hodí.

Minulý víkend jsem fotila kaki pro Bouquet a protože nějaké to kaki zbylo, zkusila jsem z něj vytvořit nějaký svůj recept. A ono se to povedlo! Perník je krásně vláčný, cukru v něm moc není (myšleno přidaného cukru) a nijak zvlášť se nedrobí. Zkusila jsem ho upéct do menší bábovkové formy i do pekáčku v klasickém tvaru. A tenhle recept je naprosto ideální, když se stane, že vám kaki přezraje, je měkké a samotné se jen tak nedá jíst. Pokud nemáte kaki, určitě stejně dobře poslouží měkká hruška nebo kombinace hrušky a banánu. 

Pokud nedáte polevu a nebo vynecháte máslo (a prostě jen rozpustíte čokoládu), jde recept označit za bezlaktozový (tak jak jsem to udělala u štítků).

Tahle buchta vypadá na první pohled trochu bizarně a přiznám se, že trochu divná je (smích). Hladké a nadýchané tvarohové těsto, ze kterého vystupují čokoládové kuličky. Když ochutnáte, máte pocit, že jíte vláčné sušenky zapečené v pudinku. Já osobně jsem byla z tohohle dezertu rozpačitá - hlavně z vizáže (úplně snadno a dobře se mi fakt nefotila), ale kdokoliv ochutnal, byl nadšen a po dotazu "Je recept n blogu, že jo?!" jsem se rozhodla, že ho sem tedy dát musím.

Popraskané crinkles jsou u nás doma velmi oblíbené. Hotové jsou celkem rychle a ještě rychleji mizí ze stolu. Navrchu křupavé, vevnitř krásně měkké a tak čokoládové! Já osobně je peču jako vánoční cukroví a nebo jen tak na mlsání, úspěch mají vždycky.

Základem úspěchu je u tohoto receptu použít dobrou 50% čokoládu. Nesáhněte po náhražkách označených "na vaření", bývají nacpané rostlinnými tuky a crinkles se vám roztečou do placky. Nepoužívejte ani víceprocentní čokoládu. Jednak je to drahé a druhak vám sušenky málo povolí a nebudou tak hezky rozpraskané.

Jestli se oblíbenost hodnotí četností výskytu, potom je tenhle koláč u nás doma nejoblíbenější, protože se u nás doma vyskytuje v průměru jednou do měsíce (a to je vzhledem k tomu, co všechno peču, opravdu dost často). Je rychlý, velmi dobrý a suroviny na něj máte zcela jistě doma.

Náplň je lepší míchat v ruce než v robotu či elektrickém šlehači. Vysoké otáčky totiž do tvarohu vmetou příliš mnoho vzduchu a náplň je pak moc nadýchaná, což v případě tohohle koláče není žádoucí. Je to až tak málo žádoucí, že když jsem kdysi ten šlehač používala, muž mi koláč "reklamoval", že je náplň moc lehká.

Klasika, kterou nám vařila od malička maminka. Díky tomu jsem dlouho neznala obvyklou klasiku z droždí, kterou dělala mému muži jeho maminka (a zřejmě i vaše maminky vám). Jak vidíte, od pohledu jsou stejně nadýchané a vláčné jako ty kynuté, jen se nemusí čekat, až nakynou, smaží se hned po umíchání těsta.

Brokolice se u nás doma jí na mnoho způsobů. Jedním z nich je i vydatná polévka, která společně s krutony zajistí sytou večeři. Smetana polévku zjemňuje, zahušťuje (a zvyšuje tučnost), ale pokud jste na dietě, nebo smetanu nemůžete či nechcete, klidně ji vynechte, polévka je dobrá i bez ní.

Když se řeknou buchtičky s krémem, vybaví se mi příběh, který vypráví maminka mého muže - když byly v jídelně buchtičky, nafasovala se do kuchyně flaška rumu. V krému ho bylo cítit jen velmi málo, zato kuchař byl zlitý pod obraz. Tak u nás doma se do krému rum nedává, ale ne proto, že bych ho snad s chutí upíjela, spíš raději dávám přednost chuti vanilky, kterou by rum přebil.

Tuňáková pomazánka je asi ta nejjednodušší pomazánka, co znám. Potřebujete přesně tři ingredience a nic víc. Směs se nemusí ani dosolovat, tuňák totiž vše ochutí tak, jak má. A na oslavách má úspěch. Kdo nemá rád kukuřici, nemusí ji přidávat a jednohubky pak stačí ozdobit půlkou cherry rajčátka a nebo plátkem kapie.

Můj muž miluje vafle a čas od času si povzdychl, že si je nemůže udělat doma. A tak jsem mu na podzim k narozeninám darovala vaflovač a jali jsme se zkoušet recept za receptem. Pokaždé nám ale vyšly vafle gumové (některé i ne příliš dobré, až jsem narazila na recept Moniky Brýdové a bylo vymalováno. Vafle skvěle chutnají a navíc, když se nechají správně vychladnout, jsou relativně křupavé (nečekejte oplatku, ale je to nejkřupavější, co se nám povedlo vytvořit). Dáváme si je o víkendu ke snídani, čas od času ke svačině a okouzlily zatím každého, kdo je ochutnal. Nečekejte, že se jedná o něco dietního, je v nich pořádná porce másla, cukru a mouky, ale bez toho to prostě nebylo ono.

Bramboračka je typická česká polévka a zná ji snad každý. Já si oblíbila recept z kuchařky Romana Vaňka. Polévka je hustá, sytá a plná zeleniny, takže s chlebem vystačí na vydatnou večeři. Jediný spor doma vedeme o houby. Já houby moc nejím, syn je také nechce, ale manžel je v bramboračce miluje. A tak se u nás houby do polévky při vaření nedávají a manželovi je dávám až přímo do naservírovaného talíře. A nestěžuje si.

Krůtí maso je velmi zdravé a chutné, jen se s ním musí umět a musíte vědět, jak se která část tohohle velkého ptáka chová. Prsa jsou dobrá hlavně rychle restovaná, maso zůstane šťavnaté a omáčka z parmazánu a smetany ho skvěle doplňuje. A nezapomeňte na kapary, ty omáčce dodají tu správnou tečku.

Omáčky moc není a po smíchání s těstovinami to vypadá, že všechna "zmizí", ale ona jen obalí těstoviny a ty po ní chutnají fantasticky.

Recept jsem našla v říjnovém Albert magazínu a trochu si ho upravila. A chutná i dětem - ale těm nedávám na talíř kapary, protože je plivou (smích).

Jak jsem jako dítě neměla ráda hovězí maso a omáčky z něj (protože v provedení jídelen se jednalo dost často o UHO s klepavým masem), poslední dobou mu přicházím víc a víc na chuť. O víkendu jsme měli k dispozici hovězí kýtu a žádný nápad, co z ní. Manžel otevřel jednu z Vaňkových kuchařek, zapátral, našel, společně jsme uvařili a nakonec si hodně pochutnali! Maďarská kuchyně zafungovala a po téhle dobrotě s ní rozhodně nekončíme.

Jablečný štrúdl - podzimní dezert mého dětství. Pamatuju si, jak mamka dělala asi 8 šišek naráz, aby zbylo na každého, celý byt voněl jablky a skořicí a já si krájela jeden kousek za druhým, loupala jednotlivé vrstvy a užívala si každé patro zvlášť. Láska ke štrúdlu mi zůstala i do dospělosti, jen už dneska ho jím poněkud kulturněji a těsto mi vytahuje muž (protože jemu to tak jde...:o))). Recept je od mé maminky.

O víkendu jsem kontrolovala zásoby v mrazáku a počítala, kolik mám bílků. Výsledného počtu jsem se zhrozila - bylo jich 24! Vzhledem k tomu, že v mrazáku bojuji o každý kousek místa, bylo nutné se bílků nějak zbavit. A mě napadla bezé roláda - to určitě musí existovat a někdo to už přede mnou zkoušel... Hned první recept mě zaujal svou jednoduchostí, vyzkoušela jsem ho a bylo mi jasné, že měnit nemusím. Na těsto jsem totiž spotřebovala 6 bílků naráz (mívám větší domácí vejce velikosti L až XL, jinak bude potřeba asi 8 bílků), ostatních surovin bylo pomálu a roláda je lehká jak pírko, nemusí se předem stáčet, neláme se a hlavně je chuťově moc dobrá. Stačilo už jen domyslet krém - zvolila jsem svůj oblíbený světlý z mascarpone a smetany v kombinaci pikantnější marmelády a pro milovníky čokoládových krémů pařížský krém. Obě varianty byly trefa do černého. Pokud máte rádi jinou náplň, dejte si do rolády klidně krém z pudinku, tvarohu nebo jen smetanu, dobrá bude se vším.

Recept, který zde přikládám, je na jednu roládu pečenou na velkém plechu a krém je psaný v množství, které vystačí na celou roládu. Pokud chcete obě příchutě jako mám já na fotkách, buď upečte pláty dva a každý naplňte jedním krémem a nebo upečte roládu jednu, rozpůlte ji a krémy vypracujte z polovičního množství surovin. Pařížský krém je nutné začít připravovat den předem, aby vše stihlo vychladnout a prochladit se v lednici. 

Miluju švestky jen tak, miluju je i v moučníkách, jedinou podobu švestek, kterou nemusím, je slivovice (nadšenci prominou, ale tvrdý alkohol mě trochu obchází). Loni jsem pekla hlavně švestky s tvarohem, letos vyhrává mák. A tady přináším svůj recept na galetky s makovo-švestkovou nádivkou. Jsou velmi vláčné, připomínají kynuté koláče, ale proces je rychlejší, protože linecké těsto je umíchané za chviličku.

Saláty mám ráda, ale mám takový problém - pokud si je dám místo přílohy, nenajím se. Absence sacharidů ve mě prostě vyvolá pocit nedostatečného nasycení. Takže když už si chci dát salát jako hlavní chod, musím si ho vymyslet a udělat sama tak, aby v něm byla ta příloha trochu schovaná. V tomhle salátu máte všechno - zelené listí, dostatek sacharidů z brambor a mrkve, nějakou tu bílkovinu ve vajíčku a trocha tuku také nechybí.

Arašídové máslo mám ráda a úplně nejvíc mi chutná namazané na chleba společně s marmeládou (což nechápe můj muž, který ho ovšem jí lžičkou přímo ze skleničky, takže netřeba komentáře). V březnovém Albert magazínu bylo hned několik receptů z téhle lahůdky a mě padl do oka tenhle banánový chlebíček. Pokud máte doma přezrálé banány, které už nikdo nechce jíst, zkuste ho. Je vláčný, akorát sladký, není v něm příliš mouky a ta arašídová chuť tvoří takovou hezkou tečku. U nás se rozhodně nepekl naposledy.

Typicky české jídlo je španělský ptáček (to zní zvláštně, že ano?) - tenké plátky hovězího masa, do kterých zabalíte vejce, špek, kus buřtu, cibuli a kyselou okurku. Tohle jídlo doma vaří skoro každý a každý na to má svůj recept. Já si oblíbila ten od Romana Vaňka a jen lehce ho modifikovala. Pokud dbáte na štíhlou linii, vynechte špek (popřípadě i uzeninu) v závitcích a dejte ho i méně do základu omáčky, pokrm bude stále moc dobrý a kalorická (hlavně tuková) zátěž se sníží. 

Dušené hovězí maso je velmi jednoduché a velmi chutné. Masu stačí opravdu maličko koření a vykouzlíte silnou a výbornou šťávu - jen je potřeba maso dlouho dusit, nebo použít tlakový hrnec (v tomhle případě papiňák používám ráda - maso je krásně křehké a ušetřím čas). Zelený hrášek se přidává až nakonec a vytvoří v chuti příjemnou tečku. Dá se ale vynechat, nebo použít i další zelenina, kterou máte rádi - kukuřice, fazolové lusky, paprika a další. Jen jí v omáčce dostatečně povařte, aby byla měkká. 

Když jsem byla malá, rodiče občas koupili uzenou makrelu - zabalenou v pergamenovém papíře. Doma jsme jí pak jedli k večeři s chlebem a obírali jí od kostí a jedli rukama. Byla jsem zamaštěná až za ušima a pamatuju si, že mi tak v půlce porce přestala vždycky chutnat. Byla na mě tak nějak suchá. V dospělosti jsem jí pak moc nevyhledávala, až jí jednou manžel (tehdy ještě jen nastávající) koupil a připravil mi z ní pomazánku. Od té doby se makrele už vůbec nebráním. 

Pokud i vám uzená makrela samotná přijde moc obyčejná a suchá, zkuste tuhle rybí paštiku. Je příjemně sytá, lehce pálivá (tedy chci říct, že je tak pálivá, jak moc pálivou papričku do ní použijete, já jsem srab a místo chilli používám čerstvou feferonku) a úplně nejlepší je s čerstvým bílým pečivem. 

Taky ochutnáváte syrové těsto při pečení cukroví, protože je to tak strašně dobré? Vinné hvězdičky mezi tyto druhy patřit rozhodně nebudou. Těsto je víceméně nedobré, ochutnávat nedoporučuji. Výsledek obalený ve skořicovém cukru ale naopak stojí za to!

Vanilkový extrakt není nic, co byste běžně nesehnali v obchodech. Problém je v tom, že ty běžně sehnatelné mají ke kvalitnímu produktu daleko. Jsou divně cítit a dezerty díky nim po vanilce příliš nevoní ani nechutnají. Pokud chcete opravdu kvalitní extrakt z vanilky, musíte sáhnout hlouběji do kapsy, nakoupit na internetu a nebo si ho udělat doma sami. Není na tom nic těžkého a krom alkoholu, kvalitních vanilkových lusků a šroubovací lahve nepotřebujete nic navíc. Opravdu.

Vanilkový extrakt je vhodný i jako dárek k Vánocům a když ho uděláte v těchto dnech, do svátků se stihne rozležet.

Vanilku na něj vybírejte ale pečlivě a raději z dobrého zdroje. Opravdu nedoporučuji lusky od nejmenované firmy běžně sehnatelné v supermarketech, z toho už moc dobrého nedostanete. Raději si připlaťte a kupte nevyschlé, lesklé a šťavnaté kusy. Já mám skvélé zkušnosti z vanilkou z Madagaskaru, kterou kupuji už několik roků na www.vanilkove-lusky.cz

Kdo mě sleduje delší dobu, ví, že s tímhle dezertem jsem letos v únoru vyhrála výzvu odvážných pekařů časopisu Gurmet. Původní recept (a výzva) je od Blanky z webu Kublanka a pekla se pěkně na 4 pláty a do užší formy (takže dort je pak 2x vyšší). Já trénuju na svatbu mojí kamarádky a tak jsem udělala jednodušší verzi - do formy s průměrem 27 cm a jen dva pláty. Obě verze jsou krásně a chutné, záleží na vás, jak moc se vám s tím bude chtít piplat (každý plát se peče totiž zvlášť). Já jsem od původní verze ubrala razatně cukr v těstě (půl kila cukru je na můj vkus opravdu moc, ale chápu, že originál pochází z USA a tam jsou dezerty mnohem sladší než u nás) a trochu šlehačky v krému. A jelikož tenhle širší a nižší dort potřebuje méně krému (navíc v nahé verzi, kde nemá natřené boky), uvádím v receptu obě verze. 

A nakonec ještě upozorním, že dort obsahuje umělá barviva. Sice jen lžičku na celý dort, ale obsahuje. Takže pokud se někdo striktně vyhýbá umělým barivům ve stravě, může tuhle část vynechat (ale zároveń oželit červenou barvu, dort bude hnědý, ale ničemu to nevadí, na chuti to nepoznáte) a nebo si najde recept z červené řepy.

Postup na výrobu vypadá trochu složitě, ale ve skutečnosti na tom není nic těžkého, jen je to celé maličko zdlouhavé. Ale za ten výsledek to stojí.

V neděli večer jsme se vrátili z dovolené a doma to vypadalo jak u snědeného krámu. V pondělí dopoledne jsem stihla jen nákup na farmářských trzích, takže jsem se zásobila ovocem a zeleninou, ale to bylo vše. Jelikož potřeba domácího koláče k odpolední kávě byla silná, prohrabala jsem vybílenou lednici a našla jen vejce, máslo a tvarohy, kterým se blížila doba spotřeby. A tak vznikl tenhle koláč - povstal z nouze, ale chuťově nuzný rozhodně není. Linecké těsto, na něm vrstva tvarohu doplněná o švestky a skořicovou drobenku. Tak trochu variace na kynutý koláč se švestkami, ale bez kynutého těsta a s větším množstvím tvarohu.

Už delší dobu jsem měla chuť upéct něco meruňkového a jak jsem byla upozorněna jednou kamarádkou, na blogu nic s meruňkami nemám  (resp. mám, ale původně je to koláč se švestkami a v receptu mám jen zmíňku, že můžete použít meruňky). Když moje kamarádka Štěpánka zveřejnila na svém blogu tastylife.cz recept na meruňkový koláč, věděla jsem, že ho musím zkusit. Lehce jsem ubrala cukru, trochu změnila postup u pečení a na světe byl křupavý a strašně dobrý koláč. Tak dobrý, že u odpolední kávy zmizela půlka - syn i manžel žádali přídavek.

Pekla jsem ho v koláčové formě s průměrem 27 cm a bylo to tak tak (málem se mi na výšku do formy nevešel), takže doporučuji péct spíše v dortové formě Ø 25 a více cm, a nebo koláčové formě Ø 30 cm. 

V půlce září se vdává má kamarádka a požádala mě, abych jí na hostinu pro 30 lidí upekla dva menší dorty. Jeden chce čokoládový, druhý světlý. A nebyla bych to já, abych dopředu netrénovala a nevymýšlela, jakou kombinaci krému a korpusu zvolit a netestovala na živých objektech konkrétní chuť. Tenhle dnešní je právě ten čokoládový. Korpus je klasický kakový piškot, vevnitř je krém z čokoládové ganache a mascarpone a ač to na úvodní fotce není vidět, najdete tam i banán.

Dort je dost hutný a sytý, já osobně na ty čokoládové dorty nejsem a stačil mi menší kousek. Ale tříletý syn si přidal a v manželovi také zmizel během chvíle. Nesl dort i do práce kolegům a i ti dort chválili. Takže chutnají-li vám čoko dorty, jděte do něj.

Kamarádka sice požaduje menší dorty, ale menší ve smyslu "menší svatební", takže ve skutečnosti se jedná o větší dort s průměrem 27 cm.  

Tohle jídlo připravuju už hodně dlouho a recept mám od své švagrové Petry. Recept je jednoduchý, poměrně bezpracný, výsledek chuťově výborný. Má jen jednu špatnou vlastnost - tahle úprava masa není příliš vzhledná a celé je to takové nefotogenické. Takže se nenechte zmást, jídlo chutná líp než vypadá.

Máte chuť na něco svěžího, kyselého a hlavně dobrého? Zkuste tenhle řez. Jak sám název napovídá, je použit celý citron, takže i když třeba normálně bio citrony bez postřiku nekupujete, na tenhle moučník si jeden pořiďte, ať se necpete chemikáliemi ve velkém. Na tuhle dobrotu jsem viděla více receptů a vybrala jsem ten, kde je málo citronové vrstvy. A udělala jsem dobře, protože ono toho krému stačí opravdu málo, aby moučníku dodala pořádný říz!

Internetem kolují recepty na "domácí lučinu". I já jsem podlehla, vyzkoušela a zjistila, že je to nejen dobré, lacinější, ale i lépe se to roztírá. Takže do různých pomazánek naprosto ideální. Pomazánka je dokonce o něco méně tučnější než klasická lučina. A proč jsem recept nepojmenovala domácí lučina? Protože to lučina není. Ta není z kysaných mléčných výrobků a chutná trošičku jinak. Tahle domácí pomazánka nám doma osobně chutná o trochu víc. Chcete-li ochutnat, směle do toho.

Vanilkový cukr patří mezi základní ingredience, kterou musí mít každý pekař doma. Můžete si ho buď za draho kupovat a nebo si ho udělat doma. Doporučuji však v obchodě rozlišovat rozdíl mezi vanilkovým a vanilinovým cukrem! Doma stačí k jen kvalitní lusk střední velikosti, cukr krupici a mixér se sekacím nástavcem.

Celá rodina milujeme špenát v jakékoliv podobě. Nezaměňujte s konzistencí a původním zpracováním! Ten šedavý protlak ve školních jídelnách, co všichni nesnáší, vůbec nemám na mysli. Takže ani v polévce nesmí chybět. Na internetu jsem zkoukla několik receptů a nakonec vytvořila vlastní pokus. A všem moc chutnal.

Pečivo na chlebíčky se hodí na různé oslavy, Silvestry, rauty a podobně. A když jde upéct doma, tak co bych to nezkusila. Veka je o něco hutnější než ty běžně prodávané v obchodě a chce to trochu vychytat grif na jejich stáčení do válečků, ale věřím, že se to časem poddá.